Antikomunismus? Ano!

Dnes je 27. června. Před padesáti pěti lety byla komunisty popravena Milada Horáková. Vzdělaná, noblesní a statečná žena, která čelila svému příšernému údělu houpat se na šibenici do poslední chvíle se vztyčenou hlavou. Justiční vražda. Ta žena, matka desetileté Jany, nic zlého neudělala. Naopak. Pomáhat druhým bylo jejím životním krédem. Nejprve ji za války zavřeli nacisté, později komunisté. Ti první za to, že byla činná v odboji, ti druzí proto, aby nahnali lidem strach. Aby ukázali, že jsou mocní a že se nevyplácí dávat najevo svůj vlastní názor. Že kdo nejde s námi, jde proti nám. A doktorka Milada Horáková nebyla komunistkou.

Karel Vaš, který je za dalšími justičními vraždami, má například "na kontě" (promiňte mi to vyjádření, ale slovo "na svědomí" se mi v tomto případě příčí) smrt generála Píky, nebyl za své zločiny potrestán. Prý se to stalo dávno. Ale bude odměněn. Dostane každý měsíc dva a půl tisíce za odbojovou činnost za války. To se nestalo dávno?

Komunisté v Česku bují jako rakovina. Po roce 1989 bohužel lékaři z disentu opomněli zhoubný nádor vyoperovat. Rakovina se šíří nejen mezi voliči, kteří komunistickou stranu podle průzkumů řadí na druhé místo hned za ODS, ale i mezi nejvyššími kruhy. Naposledy postihla našeho premiéra Paroubka o tomto víkendu. Sešel se totiž a setrval v přátelském jednání s předsedou komunistů Grebeníčkem. Jeho uši byly také přátelsky naladěny, když mu do nich Grebeníček ševelil, aby spolu vytvořili vládu. Snad za pět let, příští rok ještě ne, říkají předáci socialistů. ,,Do budoucna koalici s KSČM nevylučuji, ale nejdříve se musí reformovat. Myslím, že to nebude schopna do roka splnit," řekl premiér České republiky.

Jestli se nemýlím, něco podobného tu už bylo v roce 1946. Komunisté se dostali do vlády, kde byli také socialisté. A ti jak dopadli? Kampak se vyzmizíkovali? Chce Paroubek udělat ze sociální demokracie opět stranu sebevrahů? Ne, že by mně jí bylo tak líto, ale vládu jedné strany si ještě docela dobře pamatuji...

Občas mi někdo napíše (nebo si to aspoň myslí), že to se svým hlásáním proti komunismu přeháním. Před pár dny jsem dostala e-mail od jednoho čtenáře, že už nadále Český dialog číst nebude, když tam dávám prostor takovým, jako je Jan Šinágl. A vůbec, že on bude vždycky socialistou a nikdy nebude antikomunistou. Nu, pane, to je vaše rozhodnutí, odpověděla jsem mu, ale byla bych vám povděčná, kdybyste mi přiblížil své důvody, ráda bych se poučila o něčem, co mi dosud zůstávalo záhadou. Totiž PROČ někdo volí komunisty. A odpověď byla vskutku poučná: protože nejkrásnější část svého života jsem prožil v NDR.

Tak, a já mu to neberu. Ale já jsem prožila většinu svého života tady, v zemi, kde se zavírali, mučili, ponižovali a popravovali nevinní lidé, kde měl každý za sebou donašeče, kde vládl strach a bezmoc. A kdo za tím vším byl? Komunisté!

Vážím si lidí, kteří se nebojí a kteří řeknou nahlas svůj názor, kteří vystupují proti komunistům. Ať je to aktivista Jan Šinágl, senátor Martin Mejstřík, filmař Martin Vadas, Zdena Mašínová a v neposlední řadě Vladimír Hučín.