Národopisná slavnost potěšila stovky návštěvníků

O víkendu 21.a 22. 5. se v Praze, v Kinského zahradě pod Petřínem konala Národopisná slavnost, která stojí za připomenutí. Byla uspořádána jako vzpomínka na 110. výročí slavné Národopisné výstavy českoslovanské v r. 1895, ale hlavně jako krásná doprovodná akce k příležitosti znovuotevření letohrádku Kinských.

Právě zmíněná výstava v roce 1895 položila základy ke vzniku dnešního Národopisného oddělení Národního muzea, které schraňuje poklady z českého venkova i měst – množství předmětů denní potřeby, krajově typicky dekorovaného nádobí, nábytku, ale především krojů a jiných oděvů. Národopisné oddělení zde sídlí od r. 1901. Uplynulých 18 let však bylo muzeum z důvodu havarijního stavu budovy a následné rekonstrukce uzavřeno, národopisci pracovali jinde. Díky vytrvalosti mnoha zainteresovaných stran, odborníků i za podpory veřejnosti byla provedena velkorysá generální rekonstrukce objektu. Nyní je znovuotevřena jeho menší část, na otevření zbylých prostor s kompletní expozicí se můžeme těšit koncem září. Podle vedoucí Národopisného oddělení NM a zároveň osoby, která se projektu po celou dobu neúnavně věnovala, PhDr. Jiřiny Langhammerové, žila celá jedna generace Čechů bez povědomí o národopisu. To nyní bude možné napravit – a to nejen prací a expozicemi samotného obnoveného muzea, ale i pořádáním akcí podobných té, která v květnu proběhla.

V letohrádku i před ním se po představení části zpřístupněné expozice odehrála více než hodinová unikátní krojová přehlídka. Členové později účinkujících tanečních souborů, národopisci či pracovníci oblastních muzeí, ti všichni oblečení do původních nebo obnovených krojů typických pro svůj kraj, defilovali postupně před zvědavými diváky.

Představili tak kroje ze všech výrazných oblastí naší republiky a za výstižného komentáře a popularizujícího výkladu PhDr. Langhammerové se odebrali do zahrad, kde je nadšení návštěvníci fotili a zpovídali. Po skončení přehlídky následoval na terase letohrádku několikahodinový program sestavený z vystoupení předních folklorních souborů z celé republiky. I zde byla příležitost vidět kroje charakteristické pro regiony, byť již přizpůsobené pro potřeby tanečníků. Zaznělo mnoho nádherných písniček z jižních, západních, středních i východních Čech, z Chodska, Podluží, Hané, Valašska, Ostravska, Vsetínska, goralské i moravsko-slovácké. Předvedly se dudy i cimbál, po pódiu se kutálely sudy, metla košťata a bylo odtančeno mnoho vtipných choreografií. Sluníčko slavnosti přálo – a tak měla jen jediný nedostatek – a to tekutin, na jejichž přísun organizátoři nevzpomněli. Jinak si ale nelze než přát, aby podobných příležitostí, kdy se veřejnost může tak přitažlivou formou seznámit s prací národopisců a jejím prostřednictvím s národním dědictvím, bylo více. Tak to ostatně slibují i pracovníci Národopisného muzea, nad jehož průčelím se skví výmluvný nápis Musaion. Programy, které zde budou uváděny, budou sice spíše komorní, aby harmonizovaly s prostředím letohrádku, ale živé.