Dějiny píší vítězové

V letošním roce uplynulo 60 let od konce 2. světové války. Vzpomínalo se všude. Setkávali se poražení i vítězové. Vzpomínala i hrstka těch, kteří ještě žijí. Spisovatel J. Steinbeck, jeden z mnoha válečných dopisovatelů, napsal: „Existují dvě války, které spolu mají málo společného. Je válka map vojenských ubytovatelů tažení, balistických armád, divizí a plukovníků, a pak je válka obyčejných lidí – unavených, směšných a vzteklých, kterým se stýská po domově, brodí se tou největší špínou, jakou kdy svět viděl, s humorem, důstojností, odvahou a jak by dodal můj dědeček, rakouský voják, pak francouzský legionář, i se strachem. A já dodávám: v moderních válkách bojují prostí vojáci a nižší velitelé od seržanta, případně plukovníka. Na plážích Normandie při operaci Overlord se vylodil jeden jediný generál. Válečné operace plánují mužové v generálních štábech daleko od front v bezpečí, klidu, čistotě a pohodlí.

Budu psát o několika válečných operacích, které provázely výjimečné ztráty na životech. Způsobily je osobní rivalita velitelů, přepjatá ctižádost, neochota ustoupit, natož naslouchat, totální neschopnost až po nedostatek trochy toho příslovečného štěstí – dá-li se ve válce o štěstí vůbec mluvit – a všudypřítomná náhoda. Někdy všechno dohromady.

Lidská paměť je milosrdná a ráda zapomíná zvláště na věci nepříjemné. Mezi ně patří právě ty válečné události, které stály zbytečně mnoho lidských životů a byly selháním vyšších míst. Nebudu psát o roce 1938 v ČSR, neboť dějiny neznají kdyby, a tak odpověď na otázku mělo-li se bojovat, zůstane navždy otevřena.

Vzhledem k tomu, jak za 11 měsíců dopadl boj statečných vojáků několikrát většího Polska, historie účast Velké Británie a Francie v tomto střetnutí případě nazvala „válkou podivnou“, cosi napovídá. V mém vyprávění se ocitneme v roce 1942. Válka je v plném proudu. „Překvapivý“ − jak pro koho − útok německých armád na zcela nepřipravený Sovětský svaz 22. června 1941 a o pár měsíců později, 6. prosince podobně překvapivý a šokující útok japonského letectva téhož roku na USA – obě velmoci přivedl do války. Britové vyhráli leteckou bitvu o Anglii, Francie se vzdala skoro bez boje. Zvolna se rodí protihitlerovská koalice. Sovětský svaz má za sebou bitvu u Moskvy, před sebou bitvu u Stalingradu. Jeho vedení ústy J. V. Stalina naléhá na otevření druhé fronty, Spojenci váhají. Nakonec se generální štáby Velké Británie rozhodnou připravit plán a ve spolupráci s letectvem uskutečnit pokusné vylodění na francouzském pobřeží. Po zhodnocení řady snímků pořízených ze vzduchu se rozhodnou pro oblast kolem přístavu Dieppe. Nejde o úplnou náhodu. Přístav slouží německé flotile jako útočiště a jeho zničení by značně ztížilo plavbu nepřátelských konvojů. Kromě toho je v jeho okolí vybudována řada továren zásobujících námořnictvo. Kolmé útesy prudce spadající do moře jsou na několika místech přerušeny průrvami nebo ústím řek, ostrá nízká skaliska vyčnívající z písečného dna představovala značnou překážku pro vylodění. Kromě toho na vrcholech byla vybudována kulometná hnízda a rozmístěna děla. Jejich zaměřovači měli pláže jako na dlani. Tvůrci plánu brali vylodění jako generální zkoušku pro budoucnost, a proto volili oblast s tak obtížnými podmínkami. Operaci se podařilo do poslední chvíle přísně utajit i před těmi, kdo do ní nakonec šli. Většinu z pěti tisíc mužů tvořili kanadští vojáci, pěšáci, tankisté, zákopníci, malá skupinka jednotky Svobodných Francouzů a commandos, což byl název speciálních jednotek britské armády určených pro zvláštní akce a speciálně vycvičených, k nim se připojila obdobná skupina americká nazývaná rangers. K francouzskému pobřeží je přepravovaly britské lodě, bylo jich víc než dvě stě. Výjimkou byl jediný polský dělový člun – s dalšími sedmi měl krýt vylodění a palbou likvidovat německá děla umístěná na ploše útesů. Celé akce se účastnila americká a britská bombardovací a stíhací letadla. I ta utrpěla v největší letecké bitvě roku 1942 velké ztráty… Bojů ve vzduchu se účastnila i Československá stíhací peruť.

Vhodné počasí nastalo v teplé úterní noci z 18. na 19. červen roku 1942. Vojáci se nalodili před půlnocí a za zvuků fanfár flotila vyplula kryta tmou k francouzským břehům. Nač asi myslili vojáci oné krátké srpnové noci v útrobách plavidel, se už nikdy nedozvíme. Tušili svůj osud? Patrně nikoliv. Většina doufala, že se podaří úkol splnit. Počítalo se s momentem překvapení. Ten však zlikvidovalo náhodné střetnutí se skupinkou ozbrojených rybářských bárek nepřítele. Bylo to pouhých 10 km před cílem ve 3 hodiny 47 minut, kdy moře ozářily světlice a vojáci na pobřeží zaznamenali plující lodě. Operace přesto pokračovala, výhoda momentu překvapení byla nenávratně ztracena. Rozkaz zněl: „Vylodit!“ Střelba konvojové čluny částečně rozptýlila, ale vyloďování probíhalo přes obrovské ztráty podle plánu. Boj trval devět dlouhých hodin. Poté byl vydán rozkaz k ústupu a naloďování zbylých vojáků. O průběhu generální zkoušky na další eventuální vylodění nechť mluví strohá čísla:

Commandos

zaútočilo 1057 mužů

padlo 247

Rangers zaútočilo 50

padlo 17

Kanadský pěší pluk – vyloděno 516 vojáků, 39 důstojníků

vrátilo se 47 vojáků, 3 důstojníci

Essenský skotský pluk – vyloděno 521 vojáků, 32 důstojníků

vrátilo se 20 mužů, 2 důstojníci.

Účastník operace později řekl: „… byla to odvaha, na kterou bylo strašné hledět…“ Celkové ztráty za 9 hodin bojů představovaly z pěti tisíc mužů 68 %, což je tisíc mrtvých, 2 tisíce zajatých. Všichni velitelé kromě jediného buď padli, nebo byli zajati. Vylodilo se pouhých 28 tanků.

Velitelé na torpedoborci Calp ve slunečném poledni 19. srpna viděli, že průběh operace ani zdaleka neodpovídá plánům na papíře. Podplukovník Phillips navlékl bílé rukavice a z přídě svého plavidla signalizoval příkaz k ústupu lodí odvážejících raněné pod ochranu kouřové clony. Padl, ale zachránil dvě stě mužů. Poté se začaly stahovat ostatní jednotky. Operace se symbolickým názvem „Jubilee“ skončila katastrofálním nezdarem.

Německá strana ztratila 591 mužů z toho 300 padlo.

W. Churchill výsledek zhodnotil lakonickým konstatováním: „… draze zaplacený, ale nikoli zbytečný průzkum bojem…“ Je třeba doplnit, že k detailům akce se vyjadřoval velice skepticky, bohužel pozdě. Cena, kterou zaplatili svými životy kanadští vojáci, Francouzi, Angličané, Američané snad ovlivnila plány na vylodění v Severní Africe a vylodění v Normandii v červnu 1944, kde ztráty byly nižší, než se předpokládalo.