Dalimil je doma!

6 2005 Dějiny česky
obálka čísla

Unikátní objev latinského překladu části Dalimilovy kroniky, prvního česky psaného dějepisného díla, dokazuje, že i dávná minulost nás stále ještě může překvapovat. A nejen nás, veřejnost „neodbornou“, ale i vědce příslušných oborů, kteří musejí být z titulu své profese k podobným senzačním nálezům skeptičtí. V případě pařížského zlomku však není skepticismus na místě. Jeho objevení je pro českou historii zřejmě událostí století.

Česká veřejnost v polovině března měsíce s napětím sledovala, zda se podaří nečekaně objevený vzácný rukopis získat do majetku Národní knihovny. Věc se podařila, 17. března zástupci Národní knihovny a ministerstva kultury uspěli v dražbě a za cenu 10,4 milionu korun přivezli do republiky cenný dokument. Co ho čeká nyní? Za přísných bezpečnostních podmínek byl vystaven po dobu 14 dnů pro veřejnost v Zrcadlové kapli Klementina, spolu s dalšími obdobně vzácnými rukopisy a zlomky stejného stáří (tj. s jejími dalšími částmi, které již Národní knihovna vlastní). Poté ho čeká digitalizace. Na jejím základě vznikne kompletní dokumentace dostupná široké veřejnosti. Následně zlomek poputuje do speciálně klimatizovaného trezoru. Dnes totiž nemají k historicky cenným originálům přístup ani badatelé, také oni využívají výsledků digitalizace a kritických vydání. Rukopisy jsou zakonzervovány a uschovány před veškerými negativními vlivy.

Dalimilova kronika – dobové politikum

Neznámý autor, tak řečený Dalimil (kronika mu byla přiřčena před více než třemi sty lety omylem), sepsal česky kolem r. 1310 dějiny našeho národa. Zaznamenal dobu od příchodu Čechů do země – zde již i on přirozeně čerpal z pověstí, ale také z dřívějších kronik, především z latinské Kosmovy – až po dobu v níž žil, tedy po vládu Jana Lucemburského. Z pohledu vzdělaného člověka blízkého českým šlechtickým kruhům komentuje tehdejší dění, vyslovuje vlastní názory, a to negativní, na působení a vliv německé a vůbec cizí šlechty v Čechách. Kritizuje také novoty, které s sebou tito „cizáci“, kteří přicházejí s prvním Lucemburkem, přinášejí. Obecně lze říci, že propaguje záměry domácí šlechty. Historická hodnota kroniky není velká, lze v ní najít mnoho nepřesných, autorovou záměru přizpůsobených informací, chyb v pořadí panovníků či biskupů atd…Obrovský je však její význam ve smyslu svědectví o tehdejších názorech české šlechty a o její politice, a také umělecká hodnota kroniky. Je to jedinečné veršované literární dílo určené tehdejším vzdělanějším vrstvám, které bylo záhy po svém vzniku přepisováno a šířeno.

Známé zlomky a překlady kroniky

Dochovalo se osm úplných rukopisů Dalimilovy kroniky a pět zlomků, z nichž ve sbírkách Národní knihovny v Praze jsou tři rukopisy a dva česky psané zlomky. Nejvýznamnější je pergamenový, tzv. Lobkowiczký rukopis, který obsahuje několik drobných iluminací a je také důkazem volného způsobu přepisování textů ve středověku. Uchovává totiž znění první redakce kroniky a zároveň i prvky redakce druhé. Kroniky psané v národním jazyce byly určeny převážně k předčítání, jejich adresáti často neuměli sami číst a psát. Z tohoto důvodu jsou také zřídka iluminovány.

Kromě českých textů existují i dva německé překlady kroniky. První, též veršovaný, z r. 1389, vlastní Archív Pražského hradu. Druhý je v próze a podstatně mladší. Jeho tři rukopisy se nalézají v německých knihovnách v Lipsku a v Mnichově.

Unikátnost nalezeného latinského zlomku spočívá především v tom, že je jediným dosud nalezeným latinským překladem Dalimilovy kroniky a neexistovala dodnes ani svědectví, která by na něj byť jen upozorňovala.

Fragment z Paříže vznikl zřejmě v Itálii

Zlomek dosud neznámého latinského překladu, který byl nabídnut aukční síní Druot Richelieu v Paříži, je bezesporu mimořádným objevem. Vznikl kolem roku 1340, pouhých třicet let po českém originálu. Nemá titulní stranu, ale je velmi bohatě iluminován. Čtyřiadvacet pergamenových stránek obsahuje deset nádherných celostránkových ilustrací a ještě ozdobné iniciály textu. Kvalita a vysoká úroveň provedení svědčí o tom, že dílo vzniklo v některém významném ateliéru, nejspíše v severní Itálii. Odborníci zatím mohou vytvářet pouhé hypotézy o tom, co stálo za vznikem díla. Jednou z možností je, že byl na objednávku vyroben pro Karla IV., případně Jana Lucemburského. Tato domněnka vychází z toho, že realizaci tak nákladně zdobného tisku si mohl dovolit jen někdo z nejvyšší společenské vrstvy. A v období vzniku rukopisu pobývali v Itálii právě tito naši panovníci. Ještě dále jde spekulace o tom, proč není dokument zachován celý. Pravděpodobně se zbytek ztratil, ale co když jeho objednavatelé např. nezaplatili ani zálohu? Možná pak práce na zakázce zcela ustala.

Zajímavé na latinském překladu a doprovodných iluminacích je zejména to, jak byly české dějiny interpretovány cizími umělci, shodují se vedoucí odborní pracovníci Národní knihovny ČR a Národní galerie. Zároveň jsou iluminace unikátní tím, že jde vlastně vůbec o první, nejstarší vyobrazení postav a příběhů nejstarších českých dějin, např. Oldřicha a Boženy, zavraždění sv. Ludmily, Bořivojův křest.

O pravosti unikátu nikdo nepochybuje

Již po prvním prozkoumání prohlašují odborníci, mezi nimi Zdeněk Uhlíř, vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků z Národní knihovny, že rozhodně nejde o falzifikát. Přestože se, podle jeho vyjádření, každoročně setkává s velkým množstvím falzifikátů a kopií, v tomto případě všechny znaky svědčí o pravosti. Pergameny nesou známky opotřebení přiměřeného užívání, tj. listováním, prohlížením. Nebude však zřejmě třeba ani restaurátorského zásahu. Iluminace budou prozkoumány českými odborníky z Národní galerie ve spolupráci s italskými specialisty (vzhledem k nejpravděpodobnějšímu místu vzniku). Nad latinským zlomkem překladu Kroniky takřečeného Dalimila se stále ještě vznáší řada otázek.

Martina Fialková a Leona Hornová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012