Božena Němcová - „BYLA JSEM ŠŤASTNÁ JEN MEZI HVĚZDAMI“

6 2005 Kultura česky
obálka čísla

V deseti letech ji poslali do německých škol i do cizí rodiny – k výchově panských mravů. Ty byly docela jiné, než jaké vstřebávalo citlivé děvčátko při samozřejmé, přirozené výchově moudré babičky. Ještě nedospěla a byla svým otcem provdána – bylo jí pouhých 17 let. S mládím se rozloučila na Jiřinkovém plese v České Skalici roku 1837, vytržena ze všeho, co ji mohlo lépe připravit na život i na manželství.

„Jen při tanci jsem zapomínala na stesk po babičce“, odhaluje nám další tajemství deníček spisovatelky. Dlouho po odchodu z tichého Ratibořického údolí slyšela hukot splavu, kam chodila Viktorka uspávat svoje dítě a Proškovy děti posílaly po vodě proutky s přáním, aby se také dostaly do neznámého světa, k dalekému moři. Při pohledu na hvězdnou oblohu otvíraly se nekonečné prostory. Byl to čas snění a velké touhy. Barunka hledala na nebi tu svoji hvězdičku, toužila po dálkách, sama však nevěděla, kam ji má ta bezděčná touha dovést...

V Polné, v malém městečku na Vysočině, dlouho vzpomínali na ženu, kterou vídali na hrázi rybníka, často zadumanou, zasněnou, s květinami na loktech a s věncem lučního kvítí v černých kadeřích. Měli ji rádi. Hrála si s dětmi, zapisovala jejich roztomilá říkadla. Večer sedávala uprostřed vypravěčů pověstí a báchorek, které se v lidu uchovávaly. Již tehdy intuitivně cítila, že jsou to ty pravé estetické hodnoty. Zamilovala si Chodsko, pobývala tam nejdéle. Proto tolik „Obrázků z okolí domažlického“. V zimním období byla zvána na „hyjty“. Na takových besedách se hezky povídalo i poslouchalo. Božena Němcová viděla život vesnického lidu idylicky – vylíčila vedle sebe svorně žít českou šlechtu s chudým lidem i s toulavými drotáry. Prosté lidi vyhledávala i pod tatranskými kopci a vděčně naslouchala legendám i opravdovým příběhům. Sběry a záznamy národopisného materiálu byly jejím jediným bohatstvím.

V letech čtyřicátých 19. století, netušíc, že to byla již polovina jejího života, dovídá se o družné společnosti v Praze a silně po takovém životě zatouží. Přestane myslet na svoji chudobu i domácí starosti. Manželské neshody a trampoty usnadňují její rozhodnutí. Odchází do Prahy. V té době se rychle rozrůstá Nové Město Pražské, mizí zatuchlé krámy, objevují se štíty s českými názvy. Pro pražské dámy je zřízena plovárna, rybáři na vorech ovšem znepokojeně pohlížejí na první parník, který čeří dosud pokojné vlnky jejich Vltavy. Nový Řetězový most prodlužuje tiché aleje pod Petřínem. Pod tím Petřínem, kde se později spisovatelka prochází s básníkem a pod hvězdami oba snílkové rozmlouvají o budoucnosti Čechů. V té době prý rozkvetla krása jejích 23 let! Je najednou svěží, zajímá se o veškeré dění, poznává české dámy a budí upřímnou pozornost u mužského světa. Je zvána do mladé společnosti obrozenců, setkává se s Tylem, Nerudou, Vojtěchem Náprstkem. Její krása zazáří na prvním českém bále – stává se opravdovou Královnou plesu. Je to opět tanec, který jí dává zcela zapomenout na nepřízeň osudu. Otevírá se před ní celý vesmír. V labyrintu nekonečna zjevuje se jí malý, avšak intenzívně jasný bod: Česká vlast!

Horlivě čte české knihy, doučuje se spisovnému jazyku mateřskému. V časopise KVĚTY vyzývá všechny ženy, aby i ony vedle svých mužů povstaly a obětovaly se pro blaho své drahé vlasti. Inteligence a pokrokoví vlastenci vyvíjejí horlivé úsilí, aby se dostalo vzdělání všem vrstvám obyvatelstva. Podskalský národ vorařský zdarma pracuje na stavbě budovy pro českou školu. Z městských parků a zahrad je stále více slyšet český hovor, zpěv národních písní provází nadšenou společnost na výletech do bájné Šárky i do vzdálenějších Kunratic na Hrádek sv.Václava.

Spisovatelka užívá společenského života, po kterém tak horoucně toužila, leč tíživé poměry v domácnosti Němcových a naprostý nedostatek výživy způsobuje slabost a bezmocnost. Zhoubná nemoc chudých bují v těle i duši osamělé, starostmi zbídačelé ženy. Jak nevzpomínat na Staré Bělidlo, kde život pod laskavými křídly babičky byl tak prostý a tak bohatý…

Božena Němcová vzpomíná a píše. Musí psát, psaní vzpomínek dává zapomenout na hlad dětí a vyčerpanost vlastní. Nedožije se knižního vydání díla, které jí pomáhalo zdolávat tíhu dohasínajícího života. Její čas uplynul dříve, než se proutek od Viktorčina splavu dostal do dalekého moře – než mohla vyjít její hvězda.

/B. Němcová: nar. 4. 2. 1820, zemřela 21. 1. 1862/

Květa Síglová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012