Restituce budou!

6 2005 Aktuality česky
obálka čísla

Budou, protože musí být. Možná, že ne pro všechny. Nebudou pro ty, kdo přistoupili na odškodné od státu, při kterém dostali 15 000 korun v hotovosti a zbytek hluboko podceněné odhadní ceny v úpisech, které nejsou státními dluhopisy.

Restituce musí být především pro americké Čechy. Československé vládě v roce 1991 přišla vhod úmluva mezi Československem a Spojenými státy z roku 1928 o vzájemné ztrátě občanství a tak vtělila do zákona o restitucích podmínku státního občanství. Použití této smlouvy k tomu, aby se největší skupina uprchlíků před komunistickým terorem zbavila jakýchkoliv nároků na protizákonné zabavování je důsledkem komunistického vlivu a myšlení tehdejší společnosti.

O té smlouvě je třeba se podrobně zmínit. Spojené státy podobné smlouvy uzavíraly s různými evropskými státy již od roku 1850 proto, aby ochránily své nové občany, většinou mladé muže, kteří se z Evropy do Ameriky hrnuli po desetitisících, před trestem za vyhnutí se vojenské povinnosti. V té úmluvě je ovšem na závěr odstavec, o kterém se od české strany nikdy nedozvíte. Říká se v něm, že, když se ten americký občan rozhodne vrátit se natrvalo do své původní vlasti, ten celý proces se automaticky obrací, on ztrácí americké občanství a je znovu občanem své původní vlasti. Účelem této úmluvy tedy bylo ochránit nové přistěhovalce od pronásledování ze strany jejich původní vlasti a i umožnění návratu na stará kolena pro ty, kteří se chtějí bez problémů vrátit s penězi, vydělanými v Americe, domů.

Zneužití této úmluvy v zákoně podepsaném Havlem, Dubčekem a Čalfou bylo několikrát odsouzeno Výborem Spojených národů pro lidská práva. Česká republika tím totiž porušuje článek 26 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech, který říká:

„Všichni lidé si jsou rovni před zákonem a musí se jim ze zákona dostat stejné ochrany. Proto musí být zákonem zakázána jakákoliv diskriminace z jakéhokoliv důvodu jako je rasa, barva, pohlaví, řeč, náboženství, politický nebo jiný názor, národní nebo společenský původ, majetek nebo cokoliv jiného.“

Tuto úmluvu totiž Československo a tím i Česká republika podepsaly, zavázaly se ji dodržovat, má, podle ústavy České republiky, přednost před vnitřními zákony a přece ji Česká republika nedodržuje. V listopadu 2003 jsme se dotázali tehdy náměstka ministra zahraničních věcí, dnes velvyslance v Kanadě JUDr Pavla Vošalíka, na stanovisko české vlády. Dostali jsme písemné vyrozumění, v kterém se říká obvyklé: „Zákonodárce tehdy přijal ve snaze uskutečnit alespoň jisté zmírnění alespoň některých křivd“ a „Dnes by vláda České republiky ve světle kritiky Výboru pro lidská práva patrně volila jinak“. Je to licoměrné prohlášení plné výmluv, které nemají v kontextu mezinárodního práva žádnou cenu. O diskriminačním postoji České republiky k jejím občanům, kteří získali americké občanství a tím ztratili české, svědčí i to, že Česká republika přijala v roce 2001 a 2002 tři zákony, podle kterých byli odškodněni političtí vězni, lidé, kteří bojovali proti nacizmu a lidé zavlečení do Sovětského svazu, ovšem jen ti, kteří neztratili české občanství. Protiprávní diskriminace tedy pokračuje a Česká republika usvědčuje sama sebe z porušování schválených mezinárodních úmluv. I o tom je Výbor Spojených národů informován.

Česká republika bude nakonec muset „volit jinak“ a restituce majetku amerických Čechů uskutečnit. Ukazuje k tomu odhodlání Spojených států prosadit plnění mezinárodních úmluv o dodržování lidských práv i chystaná rekonstrukce Spojených národů, v které bude mnohem větší důraz kladen na dodržování lidských práv.

Po restituci majetku amerických Čechů bude nutně muset nastat i další narovnání minulých křivd, za které je zodpovědná Česká republika, protože úmyslně navázala na komunistické zákonodárství. Potom se stane právním státem, kterým kdysi byla.

Restituce soukromého majetku, zejména rodinných domků, by měly být naším největším zájmem z toho důvodu, že ne slovy ale činy by tak začalo očišťování od komunistického vlivu. Rodinné domky po popravených, politických vězních a po exulantech jsou skoro bez výjimky obsazeny bývalými členy komunistické nomenklatury. Kdysi jsme rozeslali po světě dotazník, z kterého je to zřejmé.

Naše Česká koordinační kancelář může zájemcům poskytnout všechny zde zmíněné dokumenty. Jsou také na naší stránce www.czechoffice.org.

Jan Sammer, sekretář České koordinační kanceláře.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012