Josef Čermák otevřel Pandořinu skříňku

4-5 2005 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

V 3. letošním čísle na straně sedm se pozastavil Josef Čermák nad chováním prezidenta Václava Klause na Masaryktownu. Napsal: Při setkání s prezidentem Klausem na Masaryktownu mu Blanka Rohnová položila otázku. Místo odpovědi jí Václav Klaus udělil důtku. Zřejmě způsobem, který zapříčinil, že jí tolik lidí vyslovilo lítost.

Problém je v tom, že se lidé ptají, co to bylo za otázku, na kterou prezident reagoval tak rozzlobeně. Na Masaryktownu na setkání s Václavem Klausem jsem nebyl. Byl jsem sice pozván na skleničku vína, ale nebyla to ani tisková konference, ani jsem neměl možnost rozhovoru pro Satellite. Besídky na Masaryktownu jsem se svým způsobem tedy nezúčastnil na protest proti tomu, že nebyl umožněn stejný přístup všem sdělovacím prostředkům.

Nezbylo mi než si skutečně zjistit, co se na Masaryktownu stalo a zavolal jsem Blance Rohnové. Telefonní číslo Václava Klause bohužel nemám, abych mohl zajistit i vyjádření druhé strany. Nuže pohled Blanky Rohnové: Byla bych nerada, kdyby celá záležitost vypadala, jako že si chci vyřizovat účty, byla mi spíše reakce Václava Klause trapná, protože mi to nepřipadalo jako chování hodné prezidenta. Asi bych začala tím, proč jsem se ho na to zeptala. Odpoledne probíhalo tak, že Václav Klaus neodpovídal na otázky. Když se někdo něco zeptal, tak mu sdělil, že je neinformovaný nebo že to má z třetí ruky. Na stížnost jedné účastnice, že nemůžeme mít dvojí občanství, odpověděl, že se musíme rozhodnout, jestli chceme být Češi, nebo Kanaďané. Pokud se pamatuji, tak použil anglického výrazu pro těhotenství a že nemůžeme být napůl těhotní a napůl ne. Na otázku, jak bychom mohli být jako krajané České republice nápomocni, odpověděl, že nepřišla do Kanady, aby pomáhala České republice, ale kvůli tomu, aby se měla lépe, a na otázku, jak se vypořádali s komunismem, odpověděl, že je to jako se zpětným zrcátkem u auta, které nemůže bránit pohledu dopředu. To byla zajímavá analogie, ale opět neodpověděl na otázku.

Zeptala jsem se ho tedy, jednak jestli by mohl nám neinformovaným říci jeden případ, kdy se do toho zpětného zrcátka podívali a jak reagovali na to, co v něm viděli a kde by viděl možnost spolupráce mezi ČR a krajany. Václav Klaus se rozčílil a reagoval: „Paní, vy jenom rejpáte, a to děláte jen proto, aby vám přátelé zatleskali.“ Když skončil, tak jsem se ho znovu zeptala, jestli by mohl odpovědět na otázku. On se zarazil a začal se ptat, co to bylo za otázku. Na první otázku vůbec neodpověděl a na druhou, jak si představuje spolupráci, sdělil, že je na nás, jestli chceme jet do České republiky nebo ne, že tady žijeme ve svobodné zemi. To ale nebyla odpověď na to, na co jsem se ptala. Tak jsem se ho na to chtěla zeptat ještě jednou, protože vím, že v této zemi žiji již přes padesát let a že vím, co zde mohu dělat. To už mi však nedovolili. Moderátor se zamračil a zavrtěl hlavou, že mi již nedá slovo. Překvapila mne hlavně reakce lidí, měla jsem pocit, že se mi každý vyhýbal, jenom pan Brady řekl, že byl překvapen, jak mi neodpověděl na moje otázky. Po určité době však, když jsem potkávala lidi, tak naopak reagovali spíš pozitivně. Na Masaryktownu mne překvapila atmosféra, kdy lidi tleskali všemu, co Václav Klaus řekl. To bylo mnohem smutnější než tato epizoda.

Aleš Březina
Článek z kanadského časopisu Satellite

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012