Sokol - Ocenění UNESCO zavazuje

4-5 2005 Ostatní česky
obálka čísla

V polovině loňského prosince se v Aténách konala mezinárodní konference ministrů a vyšších úředníků pro sport. Měl jsem tu čest převzít na této konferenci Mezinárodní cenu Pierra de Coubertina, kterou České obci sokolské udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO.

Tato cena se každoročně uděluje již od roku 1964 významným sportovním osobnostem a organizacím. Z českých sportovců ji v minulosti obdrželi legendární běžec Emil Zátopek, sportovní gymnastka Věra Čáslavská a diskař Ludvík Daněk. Česká obec sokolská cenu získala za svoji dlouholetou činnost, jíž přispívá k rozvoji sportu a zpřístupňuje sport všem, kteří se mu chtějí aktivně věnovat.

Když jsem ocenění v Aténách přebíral, byl jsem samozřejmě hrdý na naši organizaci, které se za její letitou činnost dostalo mezinárodního uznání. Není to přitom „jen“ ocenění organizace, ale každého jejího člena, jednotlivého sokola, který se ve svém volném čase nezištně věnuje činnosti. Sokol má v současnosti přes 180 tisíc členů – každému z nich patří z této mezinárodní ceny jeho díl. Cena Pierra de Coubertina ale patří nejen nám, ale také všem sokolským generacím před námi, které stály u zrodu i při rozvoji sokolské obce. Generacím, které nenechaly sokolskou myšlenku zapadnout a zaniknout v těžkých dobách okupace i následného čtyřicetiletého zákazu.

Mezinárodní ocenění České obce sokolské představuje víc, než jen uznání. Je svým způsobem i potvrzením toho, že Sokol není pouze archaická organizace, dnešku již nic neříkající, vyžívající se v tradicích a současnost jí nic neříká. Udělení Ceny Pierra de Coubertina je potvrzením toho, že mnohostranná činnost Sokola, která umožňuje sportovní i kulturní a další vyžití a uplatnění běžných občanů, je v současném globalizovaném světě aktuální otázkou. Je příkladem, jak mimo jiné pomoci tomu, aby se sport nestal jen záležitostí stovek vrcholových, profesionálních sportovců a ostatní lidé byli jen jeho pasivními diváky u televizních obrazovek nebo na stadionech, ale aby byl dostupný všem, kteří ho chtějí dělat aktivně a kteří chtějí udělat něco pro své zdraví, pro své vnitřní uspokojení.

UNESCO – a na aténské konferenci to ministři i vyšší úředníci pro sport v hovoru potvrdili – oceňuje způsob, jakým Česká obec sokolská oslovuje ženy a umožňuje jim plnoprávné začlenění do spolkového života. Oceňuje také přínos ČOS na udržování aktivního života v menších městech a vesnicích. Vždyť Sokol je světově ojedinělou organizací, která vytvořila zázemí pro sport i další zájmovou činnost nejen ve městě, ale také na venkově. Ani tak sportovní země jako je Velká Británie, nemá podobnou síť tělocvičen v menších městech a vesnicích, jakou vytvořil Sokol v naší zemi.

Když se dnes ve společnosti hovoří o problému vylidňování venkova a následného zániku některých vesnic nebo jejich přeměny na rekreační osady – a není to jen problém český, ale i mnoha dalších evropských zemí – a navrhují se opatření jak tento trend zastavit, pak právě Sokol je jednou z mála organizací, které jsou v tomto směru již dlouhá desetiletí aktivní, když svojí činností udržuje společenský život v menších obcích, nabízí mnohé zajímavé alternativy společenského života.

Je-li tedy ocenění UNESCO uznáním činnosti Sokola jako vysoce soudobé a moderní organizace, která má současnému světu mnohé co říct a nabídnout, pak je zároveň také pro nás nejen povzbuzením, ale i závazkem. Závazkem k naplňování sokolských ideálů a výzvou k oslovování široké veřejnosti svojí každodenní činností.

Jaroslav Bernard, starosta České obce sokolské

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012