Jednota protikladů

    Lidská společnost se skládá z jedinců dvojího pohlaví a tudíž je jasné, že každé pohlaví tvoří polovinu lidského potenciálu kdekoliv. Už dávno striktně nerozlišujeme práci na mužskou a ženskou. Poslední dobou vystupuje do popředí společenského a zákonitě i mediálního zájmu otázka, pracují-li ženy jinak, řeší-li jinak problémy...
    Čas od času slýchám od svých známých, kolegyň v pohlaví, dalo by se říci, poznámky na adresu vztahu různých zaměstnavatelů k pracovnicím. Často jsou dnes při nástupu do práce upřednostňováni mladí muži, dokonce na úkor dlouhodobě spolehlivých zaměstnankyň. Ženy nejsou pro zaměstnavatele perspektivní z hlediska mateřství a pozdějšího rizika případného ošetřování nemocných dětí. Někde je součástí nástupního rituálu dokonce i "lustrace" babiček.
    Praxe však dokazuje, že mladí mužové mají někdy ke spoustě různých zálib a bujarých radovánek, méně zodpovědnosti. což pak soužití na pracovišti poněkud komplikuje. Nezřídka (zvláště v nepřetržitých provozech, kde nelze odejít od práce) ony pracovnice musí nahradit své "flexibilní perspektivní" kolegy, zůstat v práci déle, zabezpečit provoz a počkat, až bude další směna "schopna". Záleží na šéfovi, zda, když se nestane "bourák", vůbec vidí, kdo práci drží. Opačný pól problému zaznamenala moje známá při svém studijním pobytu na jednom úřadě v USA. Neochotná a líná spolupracovnice černé pleti spokojeně komentovala svou činnost v zaměstnání slovy: "Mě vyhodit nemůžou, na mě mají kvótu."
    Mužům je třeba přiznat, že konkrétní práci se dokáží věnovat cele a plně, na prosto se soustředí a všechny rušivé vlivy "vypínají". Žena neustále "jede" v několika rovinách, z mysli nikdy nemůže vypustit běžné povinnosti, většinou zabezpečuje celý "sekretariát" domácnosti včetně záležitostí jejích jednotlivých členů a v určitou dobu prostě musí "přeskočit" ze zaměstnání na domácnost. (Záměrně jsem se vyhnula slovu práce, zahrnuje totiž obě aktivity.)
    Ve vztahu muži a ženy, ženy versus muži, otáčejte jak je libo, je spousta křivd a neporozumění. Je v něm ale hlavně nekonečná láska a inspirace, je v něm základní zákon lidského života, skrývá jednotu celku složeného ze dvou na sobě závislých složek. Ženy bez mužů a muži bez žen prostě být nemohou. Musí se vzájemně doplňovat, obohacovat, pomáhat si. Je to tak zařízeno, že polovinu lidstva tvoří muži, polovinu ženy. Akademikům, naprostá většina je mužského pohlaví, od letošního jara vládne žena, doc. Helena Illnerová. Touto volbou získala Akademie věd ČR téměř výlučné postavení mezi institucemi. A možná i trochu předesílá současný trend ke zlepšování postavení žen ve společnosti...