Ota Ulč částečným Číňanem aneb Palm Springs v Pekingu.

4-5 2005 Naši ve světě česky
obálka čísla

Byla jsem v Číně a na Tchaj-wanu.

Nikoliv „in natura“, ale četla jsem knížky Bez Čedoku po Číně a okolí a Čech částečným Číňanem. Některé pasáže několikrát, jiné mnohokrát. Kdo má rád cestopisy, přijde si na své. Kdo je rád nemá, ať si přesto posledně jmenovaný titul opatří. Určitě nebude litovat. Je to totiž cestopis s tolika dimenzemi, že v něm každého něco zaujme.

V cestopisech jsou nejdůležitější fakta. V knize Oty Ulče zahrnují období od konce šedesátých let do doby nedávné a týkají se historie (krátce), zeměpisu (informativně), politiky a ekonomie (notně), ale především jde o lidský element.

Úvodní kapitola je o Japonsku, respektive Tokiu, a poskytuje různé užitečné informace pro ty, kdo se tam na krátkou návštěvu chystají. Proč radši na krátkou, pokud nejste baletka nebo hudební virtuoz či příslušný expert, se také dozvíte. Kromě toho: víte, jak rozeznáte Číňana od Japonce? Jak probíhá japonská masáž? A pro ekonomy: jaké důsledky by mohla mít eventuální konstalace AMERIPPON? Další dvě kapitoly se týkají Tchaj-wanu, který autor navštívil několikrát, a to pracovně (jako profesor politologie) i soukromě (žije tam jeho vyženěné příbuzenstvo). Zkušenosti má tedy četné, všestranné i hloubké.

Tchaj-wan, pro romantiky Formosa, neboli Velekrásný ostrov, se od kontinentální Číny v mnohém liší, i když klimaticky ho postihují stejné pohromy(záplavy a zemětřesení).

Jde hlavně o politický, respektive ekonomický systém, který z chudičkého ostrova během nedlouhé doby vytvořil jednoho z asijských „tygrů“. Autor věcně i živě popisuje, kdo komu v historii namlátil i, dobu Čankajška, situaci koncem let šedesátých, pokrok o dvě desetiletí později a v závěrečné kapitole i dobu nejnovější. Z nepříliš dávné historie se tedy například dozvíme, co se stalo na ostrově Quemoy (Ťin-men, Kinmen), že kvůli tomu málem vypukla třetí světová válka, o tom, jak se protivníci dopracovali k normalizaci čínského typu... metali po sobě nejprve třaskaviny, později propagační materiály...a došlo k dělbě práce- komunisté v liché dny, antikomunisté v sudé.

Dozvíme se také jak to dopadlo s americko-tchajwanskou smlouvou o věčném věrném milování, i statu quo, ne pole válečná, ale role hospodářská: obchod, export, investice, i když otázka sjednocení s matičkou vlastí je stále ještě hodně bolavá.

Koho více zajímá turistika, přijde si také na své: hory (nezameškat východ slunce) i moře, národní parky, národní muzeum (nejgrandióznější shromaždiště čínských vzácností na světě) a i kam se nehrnout, například za prapůvodními obyvateli malajského původu, donedávna byl jejich koníčkem lov lebek, nebo na místa, kde se vyskytuje mrňavá blecha, jejíž kousnutí znamená smrt.

K tématu „lidé“ patří i čínská kuchyně, neboť Číňané se nezdraví slovyDobrý den, ale Jedl jste? My se počítáme na hlavy, oni na ústa. Přečtete si stručnou charakteristiku čtyř základních čínských kuchyní (které ovšem mají ještě početné místní varianty). O jídle se autor zmiňuje mnohokrát, a to velmi barvitě. Někdy tak sugestivně, že se čtenáři sbíhají sliny, jindy odvážně, až se z toho slabším povahám točí žaludek, například když vypráví o tom, jak se svým synem (ne)jedli hady.O staletých vejcích a vlaštovčích hnízdech víme, ale co šanghajská specialita: knedlík, který je nutno po delší dobu marinovat ponořením do kanalizac? Myslíte, že horší už to být nemůže? Jen se podívejte na str. 45!

Znalci čínských pokrmů, vy jistě víte, kterému kulinárnímu potěšení se říká DOTYK NA SRDCI? A konečně i smutné vyprávění, jak se někdy nevyplácí vracet se z emigrace do vlasti nebo emigrovat špatným směrem...

Prostřední kapitola je o Hongkongu, čili, opět pro romantiky, Fragrant Harbour, Voňavý přístav. Zajímá vás, která fragrance převládá? Dále se dozvíte, jak to vlastně s Honkongem bylo (a je). Uhodnete jeho největší problém? Není to politika a vůbec už ne ekonomika, ani doprava či bydlení. Je to problém pradávný a týká se.....?

Následující dvě kapitoly jsou o Číně, předchází je ovšem sháňka po rudém vízu k první návštěvě v roce 1982. Bylo to vrcholně komplikované, protože Ulčovi nemínili jet s výpravou do Pekingu a ke Zdi, ale mířili naprosto mimo turistické trasy, a sice na rodný ostrov paní Priscilly: Ku-lang-jü. Vizum se povedlo zařídit klikatě až v Hongkongu.

Jestli si paní Priscilla při pohledu na rozbořená a polorozbořená plesnivící sídla své rodeiny pomyslela: “Konečně doma!“ se nedozvíme, ale zato se toho dozvíme mnoho tzv. kulturní revoluci a jejím dopadu (doslovném) na čínské obyvatelstvo. Mao a kulturní revoluce (1966-1976) se vinou celou knihou jako červená niť, neodmyslitelně patří k nedávné historii Číny.

Autor se při svých opakovaných cestách setkával se všemi vrstvami obyvatelstva. Může nás tedy zasvěceně informovat o konceptu feudálního svázání s moderními ambiceni, TAN-WEJ, základní stavební jednotce čínské totalitní pyramind, zřízení, které rozoduje o jedinci od kolébky až do hrobu, i o běžnosti jevu kuan-si (české KO-NE-XE).

Po další návštěvě o čtyři roky později (byla nejen delší, ale i pracovní), se dozvídáme mnohé o čínském školství i justici, něco ze zeměpisu, demografie, dějepisu i mediciny (např. o starodávné metodě čchi-kchung), najdeme zmínku o jazyku i o tom, jak se šatí lid, o přídělovém systému a cenách. Na ředu přijde také politika jednoho dítěte s nejedním problémem, jakostní škatulkování společnosti a náboženství. Dozvíme se i o čtyřech ,resp. pěti, nepříjemnostech, které trápily putovatele samorosta a zřejmě budou nemilé i pro návštěvníky in spe.

Ani na milovníky památek a přírody autor nezapomněl, ač břemeno volby, kam se rozjet v tak veliké zemi, bylo značné.

Jak známo, Ota Ulč putuje za třemi písmeny: P(příroda), Č(člověk) a D(dějiny, dědictví) a v případě Číny ještě písmeno K (kontrasty).O kterých konkrétních místech autor vydává svědectví, se dočtete v knize, ale zmíním se tu aspoň o nervy drásajícím pokusu o dopravu vlakem, komplikovaného tím, že sebou vzali synovce, který, jako domorodec, patřil do nízké kategorie 15, zatímco cizí návštěvníci do kategorie 1-7. Ke všemu nestačilo jízdenky „jen“ sehnat (už to byla mnohadenní útrapa), bylo třeba získat i souhlas k jejich použití (pro synovce). A tak dlouze a (ne)vesele dále. Nakonec se letělo do Pekingu (Beijingu) letadlem. Avšak i na ten vlak při zpáteční cestě nakonec došlo, když byla sehnána ta nejsprávnější protekce. (V části o dopravě čtenáře možná napadne zajímavá paralela s Českem: na oautomobilované papaláše v Číně se nevztahuje povinnost zastavit, když se jim do cesty připlete chodec či cyklista, tedy jev podobný jako u nás: doživotní poslanecká imunita.)

V čínském rozhlase si lze popovídat i česky (vždyť mezi prvními krajany, kteří působili v Číně, byli čeští misionáři). A přečteme si také o neveselém životě mládeže, upoutané na jedno místo pobytu a práce, bez nejmenší naděje na změnu a většinou ani na studium. (Za kulturní revoluce se ve ve volném čase nesmělo ani tancovat a některé druhy hudby byly přísně zakázány, což nám opět připomíná něco podobného z našich totalit.Ale pokrok je pokrok, tančírnám byla už přiznána dokonce trojí blahodárnost...)

Hlavním tématem poslední kapitoly je nezbytné porovnávání v čase, čili Stav věcí v novém tisíciletí. Tady se dozvíte mnohé informace o Číně dneška, tomto gigantu zdaleka již nespícím (i význam podtitulu této recenze).

Všechny údaje i úvahy jsou ilustrovány mnoha vlastními zážitky, četnými příklady a téměř třemi desítkami kvalitních fotografií. Vzhldem k autorovu osobitému jazyku v knize rozhodně nenajdete žádná suchá sdělení či data.

S knihou ovšem můžete v některých bodech nesouhlasit, nebo polemizovat, máte-li potřebu, však Ota Ulč nikdy nepředstírá, že má patent na rozum.

Ale nelze popřít, že Čech částečným Číňaněm je dílo významné nejen rozsahem (407 stran), ale především informativním a objektivně pojatým obsahem a je napsané fundovaně, velmi vtipně (a tedy čtivě). Pokud jste v Číně byli, nebo se do ní chystáte, je to absolutní „must“.

Knihu vydalo nakladatelství ACADEMIA v roce 2004.

Michaela Swinkels-Nováková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012