Slovo šéfredaktorky - (Aprílový) náraz o vlast

Tak jsem se zase jednou trochu toulala po Americe. New York, Konference SVU v Miami na Floridě a tři týdny, po Texasu, kde jsem sbírala další materiál pro knížku o tamnějších Češích a Moravanech. (Mnoho z nich se domnívá, že Morava je samostatný stát, tak jako Slovensko. Bejvávalo, asi tak před jedním tisícem a sto let, vysvětluji jim.)

Bylo tam hezky. Po nekončící zimě doma a ledovém fujavci v New Yorku, teploučko. A lidsky vlídno. Neznám srdečnější lidi než ,,Texany", jak si říkají.

,,Evo, chtěla bys tady jezdit autem? Nebyl by to pro tebe problém?" ptal se můj průvodce a kamarád Jerry Elzner, který mne neúnavně vozil stovky mílí sem a tam. - "Ale klidně, ráda," odpověděla jsem po pravdě. "Vždyť tady jezdí lidé ohleduplně, nikdo do nikoho nevráží, nepředjíždí riskantně, dodržuje se tu rychlost, vždyť to je oáza a pohoda řídit v Texasu! Tady je radost vlézt do auta a jet silnicí, žádné nervy, stres a strach, že tě někdo zabije." A pohoda to byla i v jiných oblastech lidského činění - na poště, v obchodě, v bance a dokonce při městských volbách v Corpus Christi. Zúčastnila jsem se s Jerrym volební propagandy, která končila časově dnem voleb (včetně) a místně 50 metrů od volební místnosti. Přišli jsme s Jerrym podpořit horkého kandidáta na starostu Henryho Garretta, o jehož kvalitách v práci policie jsem už slyšela při své minulé návštěvě v roce 2002.

,,Z jaké je strany?", ptala jsem se. - "Z žádné, do města se nevolí podle stran, ale podle schopností," vysvětlil mi Jerry.

Poblíž volební místnosti (tedy za hranicí 50 m) postávali a na přinesených židlích posedávali přátelsky naladění agitátoři s transparenty v rukou. Povídali si mezi sebou, zdravili příchozí voliče a děkovali jim za účast. Zaskočili sem na kus řeči i někteří kandidáti. Vše bylo neformální, stejně jako večeře, na kterou pozval čerstvě zvolený starosta Henry Garrett občany. Ti vyjadřovali radost nad jeho zvolením, diskutovali s ním, popíjeli koku či pivo a pochoutnávali si na mexických dobrotách v restauraci, kterou založil Čech Snopka.

V Texasu jsem nejen navštívila další našince, ale i zdejší největší strom, národní parky Pedro Island a Ink Island, Kovbojský kapitol světa Banderru aj. Jak přírodě, tak i českému dědictví je zde věnována pečlivá pozornost a ochrana. (Viz reportáž v příštích číslech.) Zkrátka, v Americe bylo fajn.

Ale přišel den návratu a po trmácení 24 hodin letadly jsem přistála v Praze. A přišel, jako obvykle, náraz o vlast. Tentokrát se projevil v tom, že se nic neprojevilo. Před pěti týdny jsem odjížděla za situace, kdy měl náš premiér z ostudy kabát a zdálo se, že je jen otázkou dní či dokonce hodin, kdy svůj post opustí. Nevěřím však svým očím a uším, když se dovídám, že se dosud drží zuby nehty jako klíště, plácá si dál svoje plácy plác a navíc navrhuje vyhodit z vlády sedm jejích ministrů. Z prezidenta republiky si zjevně utahuje a v celé republice se nenajde síla, která by s ním hnula.

Takže:

Hallo, Kocourkovští, hezky jste mne přivítali. Snad si tady zase zvyknu, budu-li mít vidinu toho, že zase brzy někam daleko vypadnu.

PS. Po nekonečných tahanicích, kdy byly popsány stohy papíru, utopeno spoustu peněz ve zcela neproduktivních výdajích spojených s tříměsíčními jednáními o vládní krizi a kdy se zemi fakticky kvůli témuž nevládlo, ministerský předseda Gross konečně 25. 4. odstoupil spolu s celou vládou. Prezident republiky demisi s ulehčením přijal a sestavením nové vlády pověřil socialistu Jiřího Paroubka. Čím nás překvapí tento pán? Povíme si možná už příště.