15 let Českého dialogu

4-5 2005 Ostatní česky
obálka čísla

Prvního ledna 1994 umřela moje maminka. Její muž a můj milý otčím Vladimír mi nabídl přestěhovat redakci do jejich bytu. Z malé panelákové ložničky se časopis přestěhoval do většího pokoje a blíže centru - do Holešovic. Maminčin nábytek, tlustý koberec a její naivistické barevné obrazy na stěnách navazovaly prima bohémskou atmosféru. S pomocí dívek Mirky - a to velké a malé, Marie, Petry a později i Mariny a Jarky se tato navozená atmosféra naplnila veselým tvůrčím zápalem. Byla to skutečně redakce zcela netradiční.

Paní Helenka již nechtěla do nové redakce denně dojíždět a tak jsem přijala první oficiální sekretářku Mirku Hanzlovou, osmnáctiletou absolventku ekonomické školy a dceru kamarádky Jiřiny. Okatá Mirka se brzy zapracovala na šikovnou asistentku. Mirka Johanysová, tedy tzv. velká, i když výškou si obě Mirky byly podobné, pokračovala v úspěšné manažerské práci - prodávala inzerci a docela se jí to dařilo. Maminka se ještě dožila té dobré zprávy, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR se rozhodlo Český dialog podporovat. Tedy nejprve měli ten nápad, že by můj časopis byl vydáván z Ministerstva. Ale naštěstí se mi podařilo jim to rozmluvit a dohodnout, že budou jen obchodními partnery. Budou kupovat tři tisíce výtisků a posílat je na krajanské spolky a na ambasády ve světě.

Do redakce také začala chodit pomáhat Marie Jindrová, malá boubelatá Maruška, moje bývala kolegyně z jiného časopisu. Měla vždycky dobré nápady jak a co psát a hezky jsme si o tom povídaly. Zvláště ve středu, kdy jsme mívaly redakční poradu a ke kafi jsme pily becherovku. Také přicházela bělovlasá Hana Vondráčková se svým: Evo, já tě teda obdivuju, vlastenka a potomkyně šlechtického rodu Neuberků Dagmar Štětinová, z jejíž vydatnou pomocí později vznikl i Český kalendář. Jednoho dne se objevila i redaktorka Marina Hužvárová, která se jednak vyznačuje tím, že prožila deset let na mateřské dovolené, jednak i tím, že má pusu proříznutou a dobře píše. K nám se přidala při svém prvním dílu ze seriálu mateřských, kdy měla jenom syna Michala. Byla plodná nejen následující Marinkou a poté Matýskem, ale i mnoha články a redakční prací. A protože Mirka Johanysová vymyslela báječnou věc - speciální vydání časopisu orientovaného na reality, kde nasmlouvala mnohatisícové peníze za inzerci, které se však nedařilo z firem dostat, nastoupila Jarka Formánková. Byla bývalou baletkou z Národního divadla, t. č. v penzi, kde se hojně nudila. S radostí zasedla v nás v redakčním pokoji za telefon a jala se obvolávat dlužníky. Nebyla líná nabídnout jim, že vyběhne na metro a osobně peníze převezme, aby chudáčci neměli práci s posíláním. I Petra Jebavá, která nám sice již v té době dělala účetnictví, ale ještě v něm nebyla tak ponořená jako dnes, psala dobré články a občas s námi vypila sklenku bechera. Byla to veselá doba v Holešovicích. Co jsme všechno tehdy vymyslely! A něco z toho skutečně spatřilo světlo světa, jako už zmíněný realitní časopis, český kalendář, malá knížka o Kafkovi, dva křížovkové magazíny a dokonce Befelemepeseveze, což bylo dílo Petry pro žáky třetích tříd, aby se naučili tvrdé a měkké i.

(Pokračování příště.)

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012