Víza pro Čechy: americký mýtus naruby

4-5 2005 Aktuality česky
obálka čísla

George Bush je v Evropě. Je to příležitost připomenout mu, že přetrvává ostudná praxe vízové povinnosti pro některé nové členy unie a Řecko.

Amerika byla vždy symbolem svobody. Otevřená země, kam se vstupovalo s vírou ve vlastní schopnosti, které v rozkastované a cechovním systémem škrcené Evropě nešlo uplatnit. Celá staletí nebyl problém se do Ameriky dostat, nýbrž vytrhnout se zpod kontroly evropských feudálních a posléze totalitních režimů.

Dnes vidíme hysterickou, znejistělou a podezřívavou „pevnost Amerika“, která trpí stihomamem a šikanuje občany svých nejbližších spojenců. Češi, Poláci, Maďaři, Slováci, ale i Řekové patřili k těm národům, které významně přispěly k budování Ameriky, jejího charakteru a jejího mýtu.

Klíčovým „věcným“ argumentem Američanů proti zrušení vízové povinnosti je proklamovaný fakt, že – dle amerických pravidel – víza lze zrušit až tehdy, pokud počet odmítnutých žádostí klesne pod tři procenta všech podání. O tom, kdo vízum dostane, a kdo ne, však není rozhodováno v neosobním, sofistikovaném a měřitelném procesu. Rozhodují o něm úředníci, pro něž zrušení vízové povinnosti znamená existenční újmu – ztrátu zaměstnání. Je to tedy stejné jako chtít po kaprech, aby si vypustili rybník. Dala by se sestavit čítanka z případů a argumentů, na jejichž základě neobdržely vízum věrohodné a úctyhodné osoby.

Další argument: vyřazujeme ty, u nichž hrozí, že by v Americe mohli pracovat. Co se děje? Do „země neomezených možností“ se vždy jezdilo pracovat. Všimněme si té hrůzy: oni nedrží jednostrannou a tuhou vízovou povinnost proto, že by Češi do USA jezdili pobírat sociální dávky (ono to ani není možné), oni se bojí, že by tam Češi mohli pracovat!

V USA existuje přes 170 milionů pracovních míst. Počet obyvatel zemí EU, vůči kterým USA uplatňují jednostrannou vízovou povinnost, je asi 80 milionů. Ani v nejfantastičtějším snu si nelze představit, že by do USA z těchto zemí odešlo více lidí, než odpovídá pouhému zlomku procenta amerických zaměstnaných. Mohou to přece zkusit v Británii i jinde. Češi jezdí do USA za turistikou, inspirací, případně vylepšit si jazyk. Vydělat peníze se tam ovšem „greenhornům“ bez kontaktů a zkušeností v podstatě nemůže podařit. Češi se po území EU běžně pohybují už patnáct let. Americké platy v méně kvalifikovaných činnostech – o které jedině může jít – jsou ve srovnání s EU skutečně nízké, a to – při započítání amerických vyšších životních nákladů – dokonce někdy i nižší než v samé ČR.

A bezpečnostní riziko? Není známo, že by Čech provozoval v USA teroristickou činnost. ČR a další zmiňované státy jsou loajálními americkými spojenci, také členy NATO. Česko je zemí, kde sídlí americkým Kongresem financované rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Svoboda.

V posledních měsících Američané ještě přitahují šrouby. Nejenže české občany šikanují na své pražské ambasádě (přiznej se, lumpe, jedeš do USA pracovat!), nýbrž je dokonce na amerických letištích nyní nutí podstupovat procedury dříve vyhrazené pouze zločincům a kriminálníkům. Český turista je pečlivě fotografován, jsou mu snímány otisky prstů a musí zpravidla podstoupit proceduru zcela idiotských otázek.

Smutné na celé vízové ostudě je ovšem také chování odpovědných úřadů českých: bázeň, pasivita, hujerovská podlézavost. Kdyby byl ministr Cyril Svoboda aktivní alespoň stejně jako v případě, když před časem křičel do televize, že Lauderovi musí ČR okamžitě zaplatit deset miliard, mohli bychom být jinde. Proč důrazněji nespolupracovat s Poláky a dalšími? Proč se dál nechat šikanovat? K čemu je společný bezvízový prostor EU a k čemu jsou evropské instituce, když podobné diskriminace vůči vlastním obyvatelům strpí?

Karel Kříž
Autor je ekonom

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012