MČK - Jiří Hošek v Městské knihovně

Jiří Hošek je pokládán za jednu z nejvýraznějších postav interpretačního umění současnosti. Hru na violoncello studoval u Pravoslava Sádla na Konzervatoři v Praze (1970 - 75) a prof. Miloše Sádla na Hudební fakultě AMU, již absolvoval s vyznamenáním roku 1980. Své umění pak zdokonaloval ještě u prof. Bernarda Michelina při stáži na pařížské konzervatoři a letní akademii v Nice (1981). Jako stipendistu Českého hudebního fondu jej vedli Alexandr Večtomov a Josef Chuchro, absolvoval i Bartókův seminář v Szombathely u prof. Lászlo Mezö. Zúčastnil se 10 mezinárodních soutěží, v nichž byl oceněn různými cenami. Stal se laureátem Mezinárodní violoncellové soutěže Pražského jara 1980. Řadu dalších cen a diplomů získal v domácích interpretačních soutěžích; jmenujme z nich absolutní vítězství v interpretační soutěži ČSR roku 1980. Od studentských let pravidelně koncertuje doma i v řadě evropských zemí, nahrává pro rozhlas i na trvalé nosiče zvuku. Na CD nahrál nejen jednotlivá slavná díla violoncellové literatury, jako jsou koncerty Schumannův nebo Lalův, ale i významné souborné nahrávky, např. pozdních violoncellových děl Sergeje Prokofjeva, dva soubory židovské hudby a na dvou CD komplet děl Antonína Krafta, Davida Poppera, či soudobých českých autorů. V roce 1999 nahrál na CD oba violoncellové koncerty Bohuslava Martinů. Pozoruhodně se uplatnil jako sólista i zanícený vykladač v televizních pořadech o Antonínu Kraftovi, o Davidu Popperovi a o Mikulášovi Kraftovi, z jejichž tvorby některé skladby i rekonstruoval a nově oživil. Má velmi bohatý repertoár od hudby barokní až po dnešek a je vůbec mnohostranným hudebníkem: byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu (1991 - 96), hrál i ve filmových rolích (režie V. Olmer), komponuje scénickou hudbu pro divadlo, vyvíjí bohaté aktivity i v žánrech populární hudby. Je docentem Hudební fakulty AMU v Praze, kde pedagogicky působí od roku 1994; v březnu 1998 byl jmenován sólistou Českého rozhlasu. Kritika oceňuje na Hoškově hře zvláště brilantní techniku a oduševnělý výraz. Za propagaci Žižkova vyjádřenou zejména hudebním festivalem Nekonvenční žižkovský podzim, který založil a organizuje od roku 1997, byl zapsán v prosinci roku 1999 do Knihy cti městské části Praha 3 a následně vyhlášen „osobností Žižkova roku 2000“. Jako jediný violoncellista reprezentoval českou violoncellovou školu na Pražském jaru 2002.

Tolik „suchá“ data. Jaký je ale Jiří Hošek, setkáte-li se s ním osobně?

Živelný, zábavný, hovorný a vtipný. Milý a příjemný. Poznali to ti, kdo přišli 27. ledna na Hovory bez hranic.

Jiří Hošek přišel a zahrál se svojí dcerou, která jde v tatínkových stopách a dnes je mu rovnocenným partnerem. Dvě violoncella znějí ještě krásněji než jedno, a proto jsme její přítomnost velmi uvítali. Zazněly dvě skladby zmiňovaného Davida Poppera, který je Hoškovým oblíbeným skladatelem a o jehož odkaz J. H. cílevědomě pečuje.

Tématem besedy byl zejména festival Žižkovský podzim, jehož devátý ročník se již pomalu začíná připravovat. Na nápad oživit nejrůznější místa v Praze 3, zejména milovaný Žižkov, kde i bydlí, přišel Jiří Hošek v roce 1996. Už první ročník, tedy rok 1997 se velmi vydařil. Od té doby se každoročně rozeznívají vážnou hudbou, ale i jazzem a jinými hudebními směry všechna možná, ale pro nezasvěcence někdy i téměř nemožná místa na Žižkově. Jen na ukázku:

Koncerty se konaly např.:

V žižkovské Sokolovně – ke 130 letům jejího založení

Ve Vinohradské nemocnici – k jejímu 100. jubileu

Ve školních budovách na Praze 3 – např. v aule Gymnázia

V hotelu Olšanka

V úřadovně Všeobecné zdravotní pojišťovny na Floře

Ale také na místech obvyklejších, tj. třeba v kapli Bratrské jednoty baptistů nebo v žižkovských kostelech.

Často se koncerty odehrávají i na hodně netradičních místech, třeba na věži žižkovské vodárny, z níž troubili trubači, až se tehdy zastavovali chodci široko daleko. Nebo v žižkovském tunelu, kde prý je báječná akustika.

A tak se naplňuje cíl nekonvenčního festivalu, který mu jeho otec, Jiří Hošek, dal už ve svém počátku do vínku. Oživit všednodenní život v ulicích, přinést hudbu a kulturní zážitek tam, kde to lidé nečekají, přiblížit ji tak i těm, kteří by si jinak do koncertní síně lístek nekoupili. Zapojit do dění žižkovské obyvatelstvo.

Musí to být olbřímí práce. Vždyť koncertů jsou každý podzim v období září – listopad desítky. Vždy je třeba zajistit techniku, sezení pro posluchače, propagaci a další servis – a to vše s panem Hoškem dělá pouze jedna osoba. Pravda, částečně se podílí i rodina, ale ponejvíce se J. H. jako organizátor, který je ovšem i aktérem některých koncertů, musí spolehnout sám na sebe. Nutní jsou ovšem i sponzoři a podpora Městského úřadu. Tu má naštěstí pro svoji velkolepou myšlenku J. H. již od začátku. Se sponzory je to dnes čím dál horší, přesto ale J. H. doufá, že i v příštím roce se vše podaří a další ročník rozezní hudbou žižkovské ulice i další zajímavá a netradiční místa. Držíme mu v tom palce a včas vás budeme informovat o programu 9. ročníku i v Českém dialogu. A co nás i pana Hoška na těchto Hovorech potěšilo? Po jejich skončení se přihlásila přítomná obyvatelka Žižkova, že má skutečný zájem o výpomoc při organizaci příštího festivalu, a hned se s Jiřím Hoškem na místě domluvila.