Vlastislav Hofman - Kubista nejtvrdošínější

V Obecním domě nedávno skončila první ucelená výstava architekta, scénografa, výrazného designéra užitého umění, malíře, kreslíře, grafika, ilustrátora, teoretika a spolutvůrce architektury mostů Vlastislava Hofmana.

Vlastislav Hofman (1884 – 1964), čelný představitel jedinečného fenoménu českého kubismu, vstupuje do dějin moderního umění 1. poloviny 20. století s aktivitou avantgardní Skupiny výtvarných umělců. Od počátku v ní platí za nejradikálnějšího stoupence nových myšlenek a také za neobyčejně invenčního tvůrce. Záhy se stává protagonistou kubismu v architektuře a v užitém umění, v němž dosahuje osobitých výsledků. Jeho expresivní založení a vůle k novátorství a k svobodomyslnému pojetí umění se však s ortodoxním zaměřením skupiny brzy přestává slučovat. Na podzim roku 1912 z ní vystupuje společně s obdobně smýšlejícími bratry Čapky, V. Špálou, J. Chocholem a dalšími umělci a začíná si formovat vlastní uměleckou dráhu. Na její kvality upozorňují z té doby linoryty budov, zveřejněné v roce 1914 v německém časopise Der Sturm, kresby organicky pojatých, dynamismem hmoty prostoupených fasád (1914), jakož i velkorysé řešení úpravy náměstí Fr. Palackého v Praze (1913), zejména pak expresivní kresby cyklu F. M. Dostojevskij (1916), jež se vzápětí stanou východiskem jeho další umělecké tvorby zaměřené k duchovní a hluboce lidské podstatě.

Na sklonku první světové války se iniciativně podílí na generačním uskupení, které dostavá název Tvrdošíjní. Spolu s ním tvoří skupinu malíři J. Čapek, V. Špála, J. Zrzavý, R. Kremlička a O. Marvánek. Hofman se zde prezentuje jako malíř, kreslíř a grafik a vystavuje s Tvrdošíjnými na všech jejich domácích a zahraničních akcích. Malbě a kresbě se věnuje od té doby stále – paralelně se svým zaměstnáním v pražském magistrátě, v němž se podílí na stavbách mostů.

Od roku 1919, kdy se seznamuje s režisérem K. H. Hilarem, a kdy s úspěchem realizuje scénu k Dvořákově dramatu Husité, si doširoka otevírá dráhu divadelního výtvarníka, jež mu záhy přináší velké uznání, mezinárodní ohlas a řadu cen. Vedle Hilara spolupracuje s K. Dostálem, F. Pujmanem, J. Frejkou a dalšími významnými režiséry. Vytváří základy moderní české scénografie. Do roku 1957, kdy svoji scénickou aktivitu uzavírá, má na svém kontě téměř 300 divadelních scén, z nichž přes 200 náleželo jen jevišti Národního divadla v Praze.

Současná výstava vůbec poprvé představila umělcovo mnohotvárné, mimořádně podnětné dílo v jistém celku. Péčí společnosti Vlastislava Hofmana vyšla k výstavě v českém a anglickém jazyce reprezentativní, bohatě ilustrovaná umělcova monografie.