O kolektivní vině

Německý jazyk (a německé dějepisectví) byl po druhé světové válce obohacen slovem Geschichtsbewältigung, vyrovnání se s dějinami. Pro Němce to byla nutná katarze, neboť nikdo z nich se nechtěl hlásit k dědictví Třetí říše. Zpočátku bylo možno pozorovat hromadnou lítost nad hrůzami, kterých se dopustili. Brzy však být Němcem přestalo být nadávkou.

Svět se rozdělil na Východ a Západ, obě poloviny stejné síly. Získání Německa jednou stranou by narušilo delikátní rovnováhu moci nejen v Evropě, ale v celém světě. A tak došlo k metamorfóze nebývalé absurdity: zločinecký nepřítel demokracie byl lákán k boji proti bolševické tyranii, a včerejší fašistický stát byl pozván k boji proti mezinárodnímu kapitalismu. Vynalézavost politiků vyřešila tuto kvadraturu kruhu. Bylo použito sémantické hry: Slovo „Němci“ se proměnilo ve slovo „nacisté“ a netrvalo dlouho, Němci se stali obětí nacistů, právě tak jako Francouzi, Poláci nebo Češi.

Toto pars pro toto potvrzuje Goebbelsův aforismus o často opakované lži.

Plán Rooseveltova ministra financí Henry Morgenthaua, který chtěl z celého Německa udělat pastvinu a z Němců pastýře, byl rychle zapomenut; právě tak Postupimská dohoda, podepsaná Trumanem, Stalinem a Attleem, která prohlásila, že celý německý národ musí být potrestán za zločiny posledních šesti let;: „Německý národ začíná platit za hrozné zločiny, které byly spáchány za vedení těch, jejichž činy v době úspěchu často schvaloval…“

Měl jsem podivný pocit v žaludku, když jsem procházel smutně proslulým nástupištěm koncentráku Březinka, na jehož konci byl postaven obrovský pomník obětem Němců. Pomník však přehodnocuje historii – zločiny nespáchali Němci, nýbrž nacisté. Tutéž perverznost jsem viděl v Lidicích a Oradouru - Němci zmizeli. V Kounicových kolejích v Brně na pěti památních tabulích slovo „fašista“ se vyskytuje pětkrát a slovo „nacisté“ třikrát; nikde jsem se nedověděl, zda tito zločinci byli Němci. Totéž jsem našel na pomníku pěti pověšených Čechů v Čeladné pod Radhoštěm.

Za války jsem v Německu a Protektorátu slovo „nacismus“ nebo „nacista“ nikdy z českých úst neslyšel. Když se k nám přibližoval cizinec, varování bylo: „Pozor, Němci!“, nikdy „Pozor, nacisté!“. Naši nepřátelé byli „Němci“. „Němci“ byli na Hradě, na ostravském oberlandratu, v Petschkově paláci, v Kobylisích., v Terezíně…

Tento lingvistický švindl nabyl ještě zpotvořenější podobu v česky psaných novinách. Například ve zprávě o knize amerického psychiatra Leona Goldensona pod nadpisem „Nacisté byli zlí, ale nebyli to blázni“ (Lidové noviny, 23. 10. 2004) se slovo „nacismus“ objevuje šestkrát, ale čtenář musí sám odhadnout, ve kterém státě se tato historka odehrála, neboť slovo „Německo“ se v článku nevyskytuje. Najde se i případ, kdy dychtivost redaktorů sledovat do puntíku převládající směr větru, vede k bizarním situacím. Z první strany Lidových novin (11. 2. 2004) upoutá čtenářovu pozornost titulek „Vyzvednutí nacistické lodi se nepodařilo“. Až do toho dne jsem nevěděl, že nacisté mají loďstvo. Článek neudává kolik členů posádky kapesní bitevní lodě Graf Spee (1 107) bylo příslušníky NSDAP, ale rozhodně všichni byli Němci. Kapitán Langsdorff se zahalil do tradiční zástavy imperiálního válečného loďstva a nikoliv do nacistické svastiky, dříve než se zastřelil.

Těm, kteří tvrdí, že ne všichni Němci jsou odpovědni za Hitlerův režim, dávám k uvážení:

--- Dne 30. ledna 1933 německý národ zvolil Hitlera říšským kancléřem většinou hlasů v demokraticky zvoleném říšském sněmu. Když Němci svěřili Hitlerovi nejvyšší úřad, byli dobře informováni o jeho politickém programu, neboť Mein Kampf vyšel v roce 1924, stal se okamžitě bestsellerem (5 vydání před rokem 1933 s celkovým nákladem 1,500 000). Hitler nikdy neměnil svůj program, jeho slova se stala slavnými: „Nestal jsem se kancléřem, abych jednal jinak, než jsem po 14 dlouhých let kázal. Patřím k těm, kteří mají jedno kázání.“ (Volební projev ve Weimaru, 1. 11. 1933).

--- Ještě dnes mi zní v uších bouřlivá melodie Lisztovy symfonie, která doprovázela zvláštní oznámení z Vůdcova hlavního stanu o dalších a dalších vítězstvích německých zbraní, za jásotu německého obyvatelstva (jistě byli mezi nimi členové NSDAP).

---Nutno si připomenout, že trestní zákoníky civilizovaných národů ukládají občanům povinnost oznámit policii, že byl spáchán trestný čin a také povinnost občanů přijít na pomoc ohroženému. Za dvanáct let Hitlerova režimu německý národ nic neviděl a nic neslyšel.

---Nesmí se také zapomenout, že všichni státní občané Německa, nejen členové NSDAP, požívali a požívají výhod, které´byly právem odepřeny cizím státním příslušníkům. Tím se stávají německým kolektivem.Nevím o případech, že by odpůrci režimu masově odmítali tato privilegia.

---Musíme si také připomenout, že 900 000 vojáků před Moskvou a 600 000 před Leningradem a Stalingradem, celý Afrika Korps a posádky Doenitzových ponorek nebyli všichni nacisté, nýbrž Němci, kteří bojovali do poslední kapky krve ne za stranu, nýbrž za Vaterland.

---Nutno si připomenout, že trestní zákoníky civilizovaných národů ukládají občanům povinnost oznámit policii, že byl spáchán trestný čin a také povinnost občanů přijít na pomoc ohroženému. Za dvanáct let Hitlerova režimu německý národ nic neviděl a nic neslyšel.

A konečně. Jak se nazývají lidé, kteří mluví německy? Nacisté?

Německý přínos historické vědě se zvrhl z Geschichtsbewältigung (vypořádaní se s minulostí) na Geschichtsvergewaltigung – její znásilnění.

A historici, právě tak jako novináři, nejen němečtí, schweigen und machen´s mit.