Rovné šance

2 2005 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Líbí se mi aktivita žen, které založily novou stranu. Kdybych nebyla odpůrcem jakýchkoliv politických stran, asi bych do této strany vstoupila. Jako starší, rozvedená a nepříliš krásná bych jistě potěšila ty pány, kteří se ozvali jako potrefené husy s obavou o ztrátu svého kohoutího kokrhele a vyprskli na stránky denního tisku své mínění o feministkách, rozuměj starých ošklivkách z minulých staletí.

Ráda bych však poukázala na jeden mužský handicap, který mají naopak na svědomí ženy-slepice.

Včera jsem zaslechla v rozhlase dotaz jedné matky, která si nevěděla rady se synem. Její potomek řádně vystudoval, našel si dost dobře placené zaměstnání a nyní ve věku 22 let si nechá od matky vařit, prát a vůbec ho nenapadne přispívat nějakou finanční částkou na bydlení a stravu. ,,Stejně bych mu to spořila a v případě nějakých jeho nečekaných výdajů bych mu ty peníze dala," dodala ta matka.

Nechtěla jsem věřit svým uším. Že existuje spousta opičích matek, které slouží svým dětem, synům zvláště, až do svého vysílení či své smrti, mi není neznámo. Snad je to baví, snad to dělají dokonce jako své hobby, třeba si neuměly najít jiný smysl života... Ale že jsou takové, které si s tím ,,neví rady"...

Jestli to nebude tím, že o ty chlapečky od jejich peřinkového věku nepřestaly ochranářsky pečovat. Že je odstrkovaly od své zástěry, když se ve věku batolecím přirozeně snažili mamince pomáhat (vždyť by třeba něco rozbili, ušpinili... ať si jdou hrát s autíčkem, to se pro kluky lépe hodí). Když byli kluci větší, museli se učit, a když vyrostli v dospěláky neumějí z domácnosti nic. Neumějí se podílet na práci ani na rodinných financích. A proč by také měli, když jsou zvyklí, že to všechno mamka zastane. A pak, když se ožení, vyžadují totéž od manželky.

Tzv. feministky říkají, že přetrvává starobylé společenské vědomí, kdy žena patří za sporák a muž vládne. Ale proč? V dobách, kdy byly ženy na manželovi ekonomicky závislé, je to snad trošku pochopitelné. Ale téměř sto let už to neplatí. Proboha, proč v tom tedy ty ženské pokračují?

Mám dva syny a tři vnuky-kluky. Všichni uměli už od věku šesti, sedmi let něco uvařit a podíleli se na různých domácích pracech. A rádi! Bylo obvyklé, že mi někdo z nich občas zavolal do práce a radil se, co má nakoupit a udělat k večeři. Jeden z vnuků se dokonce vyučil kuchařem a dva druzí jsou přeborníci v pečení buchet, bábovek, koláčů, cukroví apod.

Bydlím sama, ale někdy je pozvu v neděli na oběd. To však vypadá většinou tak, že jeden jde nakupovat, druhý vaří hlavní chod a třetí peče moučník. Já většinou dodám svou ,,nedostižnou" polévku. A všichni jsme v pohodě.

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012