Svobodný člověk

(Návrh na diskusní téma)
    V článku Jana Beneše AB INTESTATO (8/01) mě zaujala jeho hlavní myšlenka: jak z něho Amerika udělala svobodného člověka.
    Myslím si, že to, jak život na Západě změnil mnohé naše životní postoje, je hodně zajímavé téma, a že by toto téma mohlo být i významným příspěvkem k našemu dialogu s Čechy doma, kteří by pak třeba snáze pochopili naše odlišné reakce.
    Nemusí to být jen smrtelně vážné čtení!
    A tak bych začala párem kamínků z velké mozaiky, která udělala svobodného člověka ze mě. Doufám, že to možná bude inspirovat další čtenáře, aby poslali zážitky své.
    V Holandsku se mi podařilo poměrně rychle získat zaměstnání na vysoké škole jako docentka angličtiny. Jednoho dne ráno, při cestě na fakultu, selhaly brzdy mého stařičkého forda Fairlane a způsobila jsem malou řetězovou bouračku. Nárazníky mého forda byly úctyhodné, takže jsem neměla ani škrábnutí, ale dafy a fiátky přede mnou byly různě pomačkané. Nestihla jsem tedy začátek přednášek a bylo třeba ohlásit důvod mé nepřítomnosti na fakultě.
    Z českého domova jsem byla zvyklá, že vše se hlásí řediteli. Zavolala jsem tedy vedoucímu katedry, že jsem měla autonehodu. Ten se velice vyděsil, ptal se, zda jsem zraněná, kolik je dalších zraněných a jak vypadá situace. Zraněn nebyl nikdo, ovšem musím čekat na policii, ale určitě, určitě hned potom přijdu...
    Z jeho hlasu zazněla úleva, a poradil mi, abych si zařídila, co potřebuji, s přednáškami abych si nedělala starosti, stačí, když dám vědět administrativní pracovnici, kdy budu moci být opět přítomna, a ta vyrozumí studenty.... Bum. Měla jsem tedy po nehodě pouze vyrozumět administrativní pracovnici -- a dostavit se na fakultu, až sama uznám za vhodné...
    Druhý zážitek byl podobný. Běhala jsem s naším setrem po lese a vyvrtnula si kotník. Ošklivě to bolelo, kotník otekl. Doktor mi to nějak obvázal a poradil co s tím dál. Když jsem odkulhávala, zeptala jsem se, kdy musím nastoupit do práce? Podíval se na mě, jako kdybych spadla z nebe.
    Až ustanou vaše potíže. Ale to musíte přece vědět vy sama...
    Tyto zážitky jsou jistě banální, ale mně hodně pomohly v uvědomování si odpovědnosti za vlastní rozhodování, tedy i vědomí osobní svobody.
    Za komunistů jsme se naučili všechno ošvindlovat.
    V Holandsku jsem se to odnaučila.