Příběh ženy, která se nikdy nevzdávala

Autobiografické vzpomínky střídají vážné i nevážné portréty blízkých, články psané do krajanského tisku, protestní dopisy komunistickým pohlavárům. Paleta pestrá co do žánrů, stylu i délky tvoří výmluvný obraz Dany Seidlové, ženy kurážné a vždy ochotné pomáhat.

Její dětství poznamenala II. světová válka. Jako malé děvče zažila drsné německé vojáky, hlad i vzájemnou solidaritu obyčejných lidí ve Vlachově Březí. Zažila i euforii osvobození, kdy ji rodiče zamykali doma z obav před osvoboditeli. Brzy po té se nadané děvče dostalo na střední školu a s vervou mládí se zapojila do skautského hnutí. Mimochodem se tehdy setkala v Praze i s lady Baden-Powellovou, manželkou světového náčelníka a zakladatele skautů, a toto setkání ji ovlivnilo na celý život. Už jako náctiletá přijala za své, že skauting není zábava pro děti, ale životní styl, životní program. Mezitím se ovšem v Československu dostali k moci komunisté, Dana patřila k těm, kteří neměli ty "vhodné" předpoklady ke studiu. Místo medicíny vystudovala na porodní asistentku, se skautskými přáteli (šlo o legendární Kružany) se musela scházet v poloilegalitě. Když pak násilně skončilo pražské jaro, manželé Seidlovi emigrovali, jak Dana doplňuje, kvůli dětem.

Nezajištěná svoboda měla pro Seidlovy větší cenu, než zabezpečené živoření v totalitě: Děd Dany Seidlové - Jiří Guth Jarkovský s de Cubertainem obnovovoval novodobé olympijské hry, spolupracoval s prvním prezidentem T. G. Masarykem, její otec byl správcem na panství Schwarzenbergů a patřil k prvním skautům u nás, to vše rodinu v očích "lidově-demokratického" režimu poškozovalo. Manžel Rudolf Seidl vynikající elektroinženýr pocházel z židovské rodiny, jeho příbuzní zahynuli v koncentráku. Rodinné záležitosti se nicméně v knize dozvídáme jen okrajově. (Především soukromí živých příbuzných autorka respektuje natolik, že to může neprávem vyznít ve smyslu, že je zanedbává.)

Jádrem knihy jsou velmi živě psané příspěvky pro exilové časopisy. V nich se odráží úsilí o uchování české kulturní tradice bez úniku do jakéhosi vnitřního exilu, snaha o přiblížení významných českých buditelů mladším generacím, připomínky sounáležitosti s těžce zkoušeným národem za železnou oponou, podpora lidí v nouzi. To vše propojuje a vnitřně živí neodbytné skautské heslo Vždy připraven (sloužit), které pro Danu Seidlovou rozhodně není formální záležitostí. V knize to odráží nejen bezpočet drobných odkazů na skautské činnosti, ale také trefné portréty Velena Fanderlíka, Jiřího Kolominského aj. Přirozeným vyvrcholením knihy pak jsou dopisy, které napsala Dana Siedlová řadě významných politiků na obranu nespravedlivě stíhaných Čechů a Slováků a několik komentářů k prvním porevolučním krůčkům nového státu. Závěr patří vzpomínce na Jiřího Guta Jarkovského: "Demokratismus může zjednodušiti formy, ale nemůže duši zjednodušiti, tím méně odstranit etický základ společenského chování, jemuž jedni říkají kultura srdce, druzí gentlemanství a jež já nazývám dobrotou a blahovůlí člověka k člověku. V podstatě není to nežli láska k bližnímu, základ křesťanství."

Autobiografická kniha s názvem Zrcadlo mé duše vyšla ve spolupráci s nakladatelstvím Portál a je možné ji zakoupit v knihkupectví Portál, Jindřišská 30, Praha 1.