Dopis ze Švýcarska - Odpověď Evy Střížovské

    Velice si vážím jakékoliv kritiky, polemiky, diskuse, připomínek a návrhů. Právě to jsem měla na mysli, když jsem před deseti lety zakládala tento časopis. Takže velice děkuji panu Libickému za tento dopis. Co se týká anglických i českých jazykových problémů, vše je závislé na dobrých překladatelích a korektorech. Bohužel, jak většina čtenářů ví, v redakci nejsou žádné finanční prostředky na tyto potřebné služby. Kromě mne, jediné fyzické osoby v redakci, pomáhají pouze dobrovolníci, takže úroveň obou jazyků je různá v každém vydaném čísle. Co se týká obsahu a výběru článků, jak už jsem předeslala, dávám právě přednost polemice před články předem prověřenými, čehož jsme si dříve v tomto státě užili dost a dost. Nicméně, měla jsem snahu pracovat v tomto smyslu alespoň u problematických článků (samozřejmě nikdo kvůli politickým názorům, ale kvůli serioznosti a kvalitě náplně článků) s redakční radou. Byli v ní velmi chytří a novinářsky zkušení pánové, jak se můžete dočíst ve starších číslech v tiráži listu. Spolupráce se však odvíjela spíše formálně. Rada se jednou za měsíc sešla, vypila se káva, snědly chlebíčky, něco se zkritizovalo. Ale když jsem požádala o zhodnocení určitých materiálů, u kterých jsem si nebyla jista ani kvalitou ani historickými fakty, nikdo z rady se k těm tematum nevyjářil.
    Přesto se snažím pro jisté články, které jsou i podle mne velmi polemické, a nejsem si jista jejich obsahem proto, že určitá historická fakta nemohu znát, najít předem někoho zkušenějšího k vyjádření.To se stalo i s článkem pana Slovacka. Doporučily jej k otištění dvě osoby na sobě nezávislé. Jedna Češka překládající do Angličtiny a zajímající se o historii a druhá v Česku žijící Američanka s velkými vědomostmi z politiky, historie a kultury s poznámkou, že jde o radikální názor, ale historicky pravdivý.
    Také mne překvapilo, že se nikdo jiný nepřihlásil k polemice, neboť těm dvěma osobám i mne bylo jasné, že jde o nabídku k diskusi.
    Já bych chtěla poprosit čtenáře, aby se vyjádřili k předešlému článku pana Slovacka EU a Charlemagne i k polemice o svobodě tisku v ČR a prodávání novin do "německých rukou". (Já sama mám tu zkušenost, že člověk si může sice psát co chce, ale když mu dojdou peníze na vydávání tisku, může si noviny strčit za klobouk.)