ÚSMĚVY JANA MASARYKA

Nikdo se mě ještě nezeptal na recept na štěstí. Kdyby se mě někdy zeptali, musel bych jim to vypočítat. Za prvé, za druhé, za sedmadvacáté. Protože on člověk musí myslet na moc věcí, když chce být opravdu šťastný. Tak chcete slyšet ten recept? Dobře. Zkusím. Tak ono je to nějak takhle:

Tak za prvé: Člověče, snaž se mít rád lidi! Mysli na ně víc než na sebe. A pamatuj si, kdykoliv někomu pomůžeš – někomu, kdo si to zaslouží – budeš mnohem šťastnější. Tohle je první přikázání.

Druhé přikázání: Budeš si opakovat první přikázání desetkrát za den! Budeš si také říkat ke snídani, k obědu a k večeři, že nechceš být kříženec mezi Einsteinem a Napoleonem. Taky, že tohle není důležité, protože ono i nejmenší kolečko v mašině je důležité a dělá svou práci, když se pořádně točí. Zkrátka, musíš mít v sobě co nejvíc pokory. Poněvadž pak tě nebude žádný neúspěch žrát. Nebudeš myslet na bobkové věnce, ale na to, abys byl užitečný.

Za třetí: Pro Boha tě prosím, člověče, směj se taky někdy! Já vím, že život není zrovna cirkus, ale taky to není mučírna. Tak proč ksakru musíš dělat dojem, žes utekl z nějakého kusu od Ibsena! A moc nehloubej! Ono by to bylo i s Hamletem dopadlo líp, kdyby se byl někdy taky zasmál.

Za čtvrté: Zkus dělat, co opravdu děláš rád. Když nemůžeš být astronom ve dne, tak se dívej na hvězdy aspoň v noci.

Za páté: Nebuď numismatik! Ono je mnohem lepší sbírat zkušenosti a silné zážitky, než prachy!

Za šesté: Koukej kolem sebe na každém kroku a nauč se těšit z malých věcí! Kdo ví, jak se dívat na věci, ten může najít na jednom záhoně v zahrádce za domem víc krásy a prožít při tom mnohem víc, než by viděl a prožil druhý, kdyby jel třikrát kolem světa.

Za sedmé: Zajímej se o co nejvíc věcí! O všechno! A hlavně o každého! Ono se i na tom nejnudnějším chlapovi najde něco zajímavého.

Za osmé: Nerozčiluj se! Rozčilení není program, jak říkal můj táta. Nevybouchni pro každou blbost. Když ti někdo šlápne na kuří oko, nemusíš mu proto šlápnout na krk. On to třebas tak nemyslel.

Za deváté: Musíš mít nějakého koníčka. Třebas se nauč zpaměti jízdní řád všech vlaků na světě. To je mi jedno! Ale mít koníčka je náramně důležitá věc. Pomůže to člověku, aby také někdy vypřáh.

Za desáté…Ale počkejte, já to nemohu všechno namačkat do desatera přikázání. On člověk musí dělat moc a moc věcí, když chce být šťastný. Tak lituju. Já vám to nemůžu všechno vyjmenovat. Jistě na moc věcí zapomenu. Ale aspoň tohle. Spočítejte si to sami! Tak: Nikomu nic nezáviďte. Ono to nepomůže. Nezavírejte se nikdy do své skořápky, ať je sebekrásnější. Tělo chce být taky šťastné. Tak s ním choďte na čerstvý vzduch. Zdraví je náramně důležitá věc. Ne, že by nemocný člověk nemohl být šťastný. Já znal v životě mnoho lidí, co se jen tak drželi, jako pára nad hrncem i mrzáky a lidi s těžkejma nemocema, kteří byli možná přesto šťastnější než my. Ale zdravý člověk může žít ještě plnějším životem. A znovu: Neuzavírat se do sebe. To je to nejhorší. Ale to se ví, tohle je zase jen to, co jsme řekli v prvním přikázání. Zkus to, člověče, mít rád lidi! Když je budeš mít opravdu rád, budeš vždy raději dávat, než brát. A dávat to neznamená jen rukavice ke svátku a bačkory k Ježíšku. To znamená dávat taky to, co je v tobě. Tady a tady! (Ukázal na srdce a na hlavu). To je dobré. To nejlepší, co je v tobě. Dělit se o život. To je ono!

Jo, ale ještě jedna věc. Za sedmadvacáté. Nemysli, že podle tohoto receptu budeš zaručeně šťastný člověk. Ono se taky k tomu potřebuje trochu štěstí. Potřebuje se k tomu například trochu tohohle vzácného koření, kterému se říká láska. A tohle nedostanete na lístky. A taky to nekoupíte na černém trhu. Na to musíte mít štěstí. Buď to najdete, nebo ne. Dobrá kuchařka dokáže upéci něco dobrýho i bez těch předepsaných osmi vajec. Když to musí být, můžete přidat místo tohohle koření o kterém jsme mluvili, jiné, kterému se říká všelijak. Moudrost, resignace, brát život jaký je a ještě všelijak jinak. Však víte, co myslím!

Můj otec řekl a napsal moc věcí o humanismu. On celý život nemyslel na nic jiného a všechno, co udělal, vyrostlo z téhle filosofie. Já toho za celý život nepřečetl a nepřečtu ani zlomek z toho, co on spolykal za rok. Ale tohle je mi jasné i bez velkého studia. Člověče, mysli trochu na druhé, nemysli, že jenom ty jsi důležitý. Na každém záleží zrovna tolik, jako na tobě. On má totiž každý zrovna tak nesmrtelnou duši, jako ty. Jseš zrovna takové zrníčko písku, jako ten druhý a s odpuštěním prd záleží na tom, jest-li se budeš na slunci lesknout trochu víc, nebo míň, než ty druhý zrníčka. Hlavní věc je, aby se nesesul břeh. Tak nemysli tolik na sebe a radši drž a podpírej ty druhý zrnka písku! Jasné? Takhle já rozumím humanismu.

Lidi si kazí život z nejrůznějších důvodů. Protože chtějí slávu, protože závidějí druhým. Protože se nedovedou koukat kolem sebe a přitom vidět ty hezké věci na životě. Však znáte tuhle sortu. Já jim říkám kyselé zelí. Máme jich moc. Anebo protože nevědí, co od života chtějí. A Pán Bůh ví, co ještě. Člověk si musí najít svou cestu. To se ví. Ale když ji opravdu hledáte, najdete ji dost brzy. A pak se jí musíte držet, nebo zabloudíte.

"…jen láska a přátelství nás mohou zbavit osamělosti, pokud darujeme druhým lidem i sami sebe.“

Antoine de Saint – Exupéry