Výstava Henryk Ross – Lódź Ghetto Album - Langhans Galerie Praha

Snímky Henryka Rosse zachycují lodžské ghetto v době 2. světové války. Jako oficiální fotograf zaměstnaný Židovskou radou měl Ross vytvářet propagandistické snímky a podobenky obyvatel do průkazu totožnosti. Ušetřený materiál používal k tajnému fotografování toho, co se v ghettu dělo (deportace, popravy, úmrtí z hladu). Vytvořil ale také soubor snímků zachycujících život úzké privilegované vrstvy ghetta, která žila relativně spokojeným životem. Tyto fotografie oslav, hrajících si dětí, matek s dětmi a dovádějící mládeže jsou velmi překvapivé. Jsou o to působivější, když si uvědomíme, že 95 procent obyvatel ghetta válku nepřežilo.

Ross negativy zachránil díky tomu, že je před likvidací ghetta v srpnu 1944 zakopal do země. Po válce se z tohoto pokladu zachovalo 3000 negativů, několik desítek kusů novin, vyhlášek a peníze ghetta. Dnes jsou tyto negativy majetkem londýndkého Archive of Modern Conflict (Archivu moderních konfliktů). Pro výstavu v Langhans Galerii vybrali padesát fotografií Timothy Prus a britský dokumentarista Martin Parr. O Rossově životě toho víme relativně málo. Narodil se 1. května 1910 ve Varšavě. Pracoval v Lodži pro varšavské noviny jako sportovní reportér. Těsně před napadením Polska byl povolán do armády a bojoval proti Němcům až do jejich vítězství. Poté byl přestěhován do lodžského ghetta. Jeho likvidaci na sklonku války přežil jen díky tomu, že se stal jedním z osmi set členů Aufraeumungskommanda, které je vyklízelo. Většina ostatních obyvatel byla převezena do Osvětimi a zavražděna. Po válce emigroval se svou ženou do Izraele, kde se živil jako fotograf a zinkograf. Během života publikoval Ross jen ty snímky, které odpovídaly tomu, jak svůj pobyt v ghettu popisovali pamětníci. Jeho fotografie i výpověď byly také použity v Eichmannově procesu v Jeruzalémě roku 1961. Ross snad nechtěl ukázat poměrně bezstarostné snímky nejbohatší elity ghetta, aby nezlehčoval utrpení většiny jeho obyvatel. Zřejmě se nechtěl přiznat k tomu, že k ní také patřil.

Do Lodže bylo deportováno téměř 5000 českých Židů, z nichž jich přežilo pouze 277. Odvezeny tam byly i lidické děti. Langhans Galerie české oběti z Lodže připomíná malou expozicí, která vznikla ve spolupráci se Židovským muzeem v Praze. Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze se podílelo na přípravě doprovodného programu, který obraz lodžského ghetta dokreslí. U příležitosti výstavy Rossových fotografií vyšla fotografická publikace Lódź Ghetto Album. První výstava se konala v Arles.

Doprovodný program ve spolupráci se Vzdělávacím a kulturním centrem Židovského muzea v Praze probíhá po celou dobu výstavy, tj. Do 27. února.