Co jsem vypozoroval na Ukrajině

Monitorování férovosti ukrajinských prezidentských voleb byla největší mezinárodní pozorovatelská mise všech dob. Vychrlili nás na kyjevském letišti z linkových i zvláštních letadel do flotily autobusů, abychom v hlavním městě přespali, a pak se rozjeli do oblastí odpovědnosti (Areas of Responsibility) každého z nás. Ano, všechno se odehrávalo v angličtině. Můj první i poslední dojem z cesty byl, kolik mladých lidí na Ukrajině hovoří plynně anglicky! Kyjev je překrásné město osobité architektury, širokých bulvárů, z nichž největší - Kreščatik - by spolkl Václavské náměstí jako malinu; je městem přední módy - sám jsem si tam koupil v ukrajinské továrně vyrobené střevíce s dlouhou špičkou; městem dosud nepřemrštěné přítomnosti McDonaldů, Globusů apod.

I chudoby jsem si všímal, jak v Kyjevě, tak v Ivano-Frankovsku, kam mne určil itinerář, a to proto, že chudoba pořád vyhání Ukrajince do ciziny, naši zem v to počítaje. Za devět dní a na pouhých dvou místech se toho moc nepozná, ale podle povšechného pohledu, kdyby se bohatí trochu uskrovnili, stačil by chleba s máslem pro všechny. O tom ostatně demonstrace pomerančové revoluce a opakované prezidentské volby byly: dát se správnější, demokratičtější, méně zkorumpovanou cestou vpřed.

Pracovali jsme v týmech - vždy dva pozorovatelé, každý z jiné země, tlumočník a řidič. Mojí partnerkou byla Alvilda, mladá Američanka z Bostonu, jejíž předkové pocházeli z Polska. Tlumočila nám Iryna, jedenadvacetiletá studentka místní pedagogické univerzity. Za volantem seděl a logistiku v terénu zajišťoval Taras, čtyřiadvacetiletý majitel leasingové firmy. Koho ti dva volili, nevím, asi Viktora Juščenka jako skoro všichni v naší oblasti odpovědnosti. Já a Alvilda jsme museli zachovávat přísnou neutralitu: ani naše oděvní součásti nesměly obsahovat oranžovou (Juščenkovu) nebo modro-bílou (Janukovičovu) barvu. Natož abychom jakkoli zasahovali do volebního procesu. V každém okrsku jsme pečlivě vyplnili předepsaný dotazník a výsledky svého pozorování, v našem případě vesměs kladné, přestože nám “neunikla ani myš” - technologie monitorování je vymyšlena perfektně - několikrát za den faxovali do ústředí Mezinárodní volební pozorovací mise. Závěrečný protokol jsme faxovali příští ráno z hotelu po noci věnované kontrole sčítání hlasů.

Pro Ukrajinu bylo velkou ctí, že o její demokratický proces projevil svět tak velký zájem. A pro nás, co jsme se tam sjeli, bylo stejně velkou poctou, že nás přijali jako přátele.