DVA DOPISY ZE ŠVÝCARSKA

12 2004 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Pan S., náš dlouholetý čtenář, jemuž nedávno odešla na věčnost milovaná žena, se zamýšlí nad svou event. českou budoucností. Zdá se, že téma návratu je blízké i mnoha jiným našincům ve světě. Uvítáme Vaše ohlasy, názory a zkušenosti.

Z obsáhlého dopisu našeho čtenáře vyjímáme:

...Moje myšlenky na návrat do Čech, myšlenky, které už jsem dávno zakopal, najednou dostávají zřetelnější obrysy. Můj nový byt necítím jako můj nový domov, ale spíš jako přechodné bydliště až do doby, kdy si najdu a zajistím trvalý pobyt v Čechách. Je to touha po rodné zemi? Je to pokus pustit a zbavit se švýcarské minulosti, která byla tvrdá, krásná, a která pro mne nešťastně končí?

Jak ale bude vypadat má ,,česká" budoucnost? Nebudu příliš ,,Švýcarem" pro české okolí, které přežilo komunismus, stále ještě zavání socialismem, a které mne bude obklopovat?

Čtu článek v Českém dialogu Diany Dukhanové, žijící v USA, narozené v bývalém Sovětském svazu a přesně doslova opisuji její vyprávění v tomto článku (pouze ženský rod měním na mužský a slovo ruská na český):

Na svůj český původ jsem byl střídavě pyšný a střídavě jsem se za něj styděl. Ačkoliv to byl dobrý námět k vyprávění vtipů či k psaní. Myslím, že kromě plynulosti v češtině a oblibě českého piva mne rodná zem nijak nepoznamenala. Jednou z nejdůležitějších věcí je asi to, že i když miluji českou kulturu a mám silné pouto k její eleganci, postojům a chování, jsem větší Švýcar než jsem si myslel... nedostatek zdvořilostí a dalších věcí mi zatím nedovolí žít ve společnosti východní Evropoy déle než několik měsícůl - ale možná se to změní až si společnost zvykne na své členství v EU... Tyto věty nejsou pouze doslova opsané, to jsou moje myšlenky. A když si k tomu přečtu Slovo šéfredaktorky, ..tak mne začíná mrazit a říkám si: mám opravdu mou budoucnost stavět v Čechách?

Jan Antonín Baťa

V ČD číslo 10 jsou dva články na toto téma. Příběh Tomáše Bati st. a jeho nástupce Jana znám téměř dokonale až do roku 1937, neboť můj strýc byl "baťovec" a pak jsem měl možnost jako kluk poznat Zlín, navštívit Baťovy školy, jíst za směšně malé ceny v jeho kantýně a nebo jít za jednu korunu do Velkého kina. Ty laciné ceny byly v Batově Zlíně pro každého, ne pouze pro Batovce. V těch dvou článcích jsou vzájemné nesrovnalosti:

Musel Jan Baťa v roce 1939 vycestovat do Británie (Olehla) nebo s příchodem nacistů se dostal do vězení a teprve když byl propuštěn - kdy? - odjel do USA? A dále - vzdal se v roce 1962 všech svých nároků na majetek a tři roky poté zemřel, nebo zemřel v roce 1962, když rok před tím předal svá práva Tomáši mladšímu?

Myslím, že ty nesrovnalosti nejsou tak důležité i když mne ta nepřesnost (jako Švýcarovi?) trochu vadí. Důležitější - a to by mělo být ve všech českých ekonomických učebnicích - je jeho postoj k zaměstnancům a přelozdělování zisku nejen do dalšího rozvoje podniku, ale pro vybudování Baťových škol, stavbu domků pro zaměstnance a vytvoření takových sociálních podmínek, aby každý zaměstnanec, který jde do důchodu (tehdy ve 40 letech) byl finančně zaopatřen.

Tomáš Baťa st. a po něm Jan Baťa převzali a uskutečňovali heslo Forda: "Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat laciné věci" a toto heslo uskutečňovali nejen v nákupu nejkvalitnějších strojů, výstavbě nejmoderněji vystavěných a vybavených domů ale i v nejvyšších platech svých zaměstnanců, od kterých pak mohli žádat nejkvalitnější výkon.To byl velký Kapitalismus s lidskou tváří!"

O. S., Švýcary

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012