Potíže s hrdiny - Pavel Matlocha, Frank Reiss

Nakladatelství Lidové noviny Praha 2004

Motto: „A co má být? Miluj život a olivy.“

Když jsem dostala pozvánku na křest knihy, tak mě jako ženu, která se celý život probírá historií jako velkým dobrodružství, zaujal název – Potíže s hrdiny. Jako kantorka jsem s vysvětlením toho, kdo je hrdina, existuje-li vůbec, narodí-li se někdo jako hrdina, měla dost problémů. Nakonec jsem se díky zkušenostem svého dědečka, rakouského vojáka, francouzského legionáře, dobrala k formulaci. Každý člověk se bojí, hrdiny se nerodíme a charakter jednotlivce se projeví nebo také ne v mezní životní situaci. A proto jsem knihu otevřela s velkou zvědavostí. Nezklamala mě. Přečetla jsem ji jedním dechem. Je o několika lidech, kterým bylo dáno položit část života v minulém století, století dvou světových válek a stejným počtem totalitních režimů. Na jeden lidský život o průměrné délce 70 let toho bylo až moc. Potkala jsem několik lidí, kteří prožili a přežili útrapy válek, pronásledování totalitními režimy. Tématu se část autorů vyhýbá, část ho vyhledává.

Příběh Franka Reisse, jeho spolužáka ze školy, Romana Macha a několika dalších je v knize popsán stylem, pro který mě napadlo jediné krásné, zároveň zvláštní a dnes skoro nepoužívané české slovo cudný. Osudů podobných těm v knize při obrovských ztrátách bylo mnoho. Čím je kniha Potíže s hrdiny mimořádná, je to, že chlapec narozený před válkou v bohaté berlínské židovské rodině, kde dostal jméno Franc a prožil s ním útěk před nacismem, Vídeň, Slovensko, koncentrační tábor Terezín, aby po válce začal slyšet v pěstounské rodině na jméno Fero. Další cesta vedla do Prahy, opět do Vídně a do USA, kde jméno zralého muže dostalo konečný tvar Frank a kruh se uzavřel opět v Praze.

Když o něm přemýšlím po přečtení knihy, tak mě napadá krásný, český, trošku něžný tvar jeho jména František, slyším tam to konejšivé mámino šš, můj malý. Přestože předmluva má název „Nemám kořeny“ a její autor tvrdí, že není odvážný, tak to, jak dokázal dospělý Frank v sobě přetavit zážitky nelehkého života občana Evropy, nezatrpknout, přemoci zlobu, nenávist a zůstat chápavým, laskavým, dělným člověkem, je pro mě člověkem s velkým Č, a to je to, o čem je tato kniha.

Je mi ctí, že o ní mohu psát a potěšením, že jsem tohoto muže osobně poznala. Mým štěstím a nadějí je, že jsem v životě potkala i pár jemu podobných. Kniha je zároveň pozoruhodným dokumentem.