Národ rozdělen

12 2004 Aktuality česky
obálka čísla

Volby do 27 senátních křesel a 13 krajských zastupitelstev jsou za námi, a s nimi další mizivá účast voličů. Neochota společnosti aktivně ovlivnit vlastní osud a politické šaškaření kolem voleb jsou důkazem, že český národ zůstává rozdělen na dvě kasty.

Geneze

Pokud se rozhodují zásadní věci v naší zemi, pramálo se změnilo. Stejně jako před revolucí, dnešní tzv. „vyšší kasta“- do které dnes patří nejen malostranští politici, vláda, prezident, ale i s nimi spojení „poradci“ a podnikatelé, upřednostňuje základní krédo udržení se u moci. Stejně jako tehdy, její členové odmítají předat funkci (rozumí se moc) jiným, a to i přes četná každodenní obvinění, kvůli kterým by politik v každé západní demokracii okamžitě odstoupil. Kdyby se dnes komunisté ocitli mimo zákon, není důvod proč by se změnila politická scéna či morální měřítka našich politiků k lepšímu tím, že místo aby na ně měli pozitivní vliv, noví členové kasty se splynuli s předlistopadovými.

Důkazem pokračování předlistopadového způsobu myšlení je opoziční smlouva, v níž vykrystalizoval zájem Klause, Zemana a celé garnitury s nimi spojené, odtrhnout se od mandátu občanů a osamostatnit se prostřednictvím nového operativního způsobu dělení se o moc a rozhodování. Následovala Klausova teze, že pasivita tzv. „tiché většiny“ národa (rozumí se druhá kasta) podpořila pád komunismu. Tento faktický nesmysl z prezidentových úst nicméně rafinovaným způsobem posílil pozici vyšší kasty tím, že pro druhou „legitimizoval“ její pasivitu.

Premiér Špidla reprezentoval poslední případ vrcholného politika na české scéně s konzistentní linií. Pro vyšší kastu jsou konzistentní linie a veřejně dané cíle ohrožující, a tak následovalo vyhnání Špidly a nástup mladého prince, přičemž cíle první kasty se plně zrealizovaly. Princova neschopnost dokonale slouží k tomu, aby se členové první kasty k němu přisáli jako pijavice. Obklopuje se bývalými estébáky, zatímco jeho poradci se veřejně chlubí tím, že to s ním „umějí“ a, že je jejich „investicí.“ Morálně tupý princ předčasně odříznut od reality je pro vyšší kastu dokonalým prázdným hrncem, do kterého lije své kryptokomunistické myšlenky a chování. Tím upřednostňuje princ - jako zlomyslný fracek - větší zlo volit komunisty, než prohrát. Když prohra jeho strany v Senátu je kompletní, volá po zrušení instituce samé. Takhle dnes vypadá demokracie v Čechách.

Pravidla a důsledky

Při setrvávající kontrole vyšší kasty jsme svědky důsledků jejích operativních pravidel. Prvním je kontrola institucí. Z četných důkazů stačí poukázat na neustálé pokusy omezit činnost veřejné televize, nebo na prezidentovu snahu přímo jmenovat ústavní soudce. Kontrola institucí souvisí se závislostí a korupcí. Proto v mezinárodním průzkumu v časopisu Newsweek jsme skončili na 97. místě ve světě (za zeměmi jako Indonésie) pokud jde o nezávislosti našich soudů. Organizace Trasparency International nás hodnotí jako čtvrtou nejzkorumpovanější zemi v EU; v celosvětovém měřítku jsme dopadli hůř než Trinidad a Salvador.

Druhým pravidlem je omezení přístupu k informacím. Stačí se podívat na kterýkoliv státní úsek. Například ve zdravotnictví, největší státní moloch VZP odmítá poskytnout patřičné informace, jak hospodaří s našimi penězi, které jsou určené pro naše zdraví; ministerstvo odmítá vydat informace, proč vyplýtvalo desítky miliard korun cizí firmě Diag Human a nemocnice vám odmítne dát snímek vašich plic na vlastní žádost. Z institucí, které mají pracovat v náš prospěch, se tak staly zabarikádované pevnosti první kasty, které slouží jako její azyl a útočiště. Zaměstnanec občanů se stal jejich dozorčím.

Ze všeho nejvíc se vyšší kasta kouká na druhou jako na dojnou krávu. Místo šetření, na Malé Straně řádí debata jestli neefektivní politici si mají navýšit plat sami anebo navýšit ho neefektivním policistům na míru nevídanou v EU. Výsledkem je, že plat státního úředníka v roce 2005 přesáhne plat soukromníka. Dar první kasty druhé je rozpočtový deficit, který kazí nejen naši budoucnost, ale hlavně budoucnost našich dětí.

Pokud čekáme, že vyšší kasta s námi bude komunikovat věcně, mýlíme se. Místo faktů, slyšíme, že to „myslí upřímně“. Tím, že se s nikým nejedná a nic se nevysvětluje, nejen demokratický kompromis ale instituce jako ombudsman, kteří konají na základě dialogu jsou odsouzeny potácet se ve slepé uličce. Jsme totiž v „nové době“, ve které stará pravidla neplatí, a ve které ta dnešní nebudou platit zítra. Nicméně, abychom si nemysleli, že aktivity příslušníků druhé kasty úplně nezajímají vyšší kastu, máme potvrzeno, že vedeme v celém světě v počtu odposlechů.

To, jak jednají členové vyšší kasty když se sami ocitnou pod tlakem, jsme už viděli. Mechanismus je stejný, od premiéra až po prezidenta. Ten zlý vždy musí přece pryč. Když se dozvěděl, že možná sám byl odposlouchán, místo aby se choval jako demokratický prezident a svolal komisi k prošetření celé události, Klaus okamžitě volal pro rezignaci policejního ředitele. Pokud tedy mezi členy vyšší kasty existuje loajalita, souvisí pouze s mocí: kariéra Vladimíra Železného je vzorným příkladem, jak topící se loď dokážou krysy opustit, nebo na ni naskočit - podle bezpečnosti kterou nabízí.

Kdo za co může

Žádný kastovní systém nefunguje bez vzájemné podpory. Ze strany české veřejnosti je to podpora pasivní neúčastí. Nyní méně než 29% z nás šlo volit, což znamená, že pouze maximálně 15% lidí rozhodlo o tom, kdo nás bude reprezentovat. Pro vyšší kastu je pasivní forma podpory velice žádoucí proto, že se udržuje propast mezi ní a druhou kastou bez jakékoliv námahy. Klíčem ke změně je nikoliv Klausova „pasivní resistence“, ale aktivní účast. Nestačí - jako v 1989 – jít do ulic, zacinkat klíči, a pak jít domů a čekat.

Stejných deset miliónů lidí, kteří tu žili před rokem 1989, tu žije dnes. Aby došlo k dalším změnám, musí to vyjít z nás. Nedávno se nechal Václav Havel slyšet, že trpělivost občanů brzy přeteče. Dokud se tak nestane, naše pasivita nadále odsuzuje naše děti k tomu, aby vyrostly ve společnosti, která je rozdělena na dvě skupiny, které chybí identita a hrdost, a v národě, který má rozvrácenou duši. Ústup od boje s vyšší kastou do falešného azylu „klidu“, falešně předáváme – jako doktor Faust - svoji budoucnost jiným. Musí nastat definitivnější řešení. Musí dojít ke konfrontaci a jedna strana musí definitivně prohrát. Musíme dokončit to, co se mělo stát po roce 1989. Musí dojít ke skutečné změně.

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel časopisu Přítomnost
www.narodni.cz

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012