15 let poté aneb mozaika z posledních dnů

11 2004 Aktuality česky
obálka čísla

S privatizací je spojen zvláštní výraz: tunel...

Po pádu komunismu stála nová politická elita před rozhodnutím, co udělat se státním majetkem. Rozhodnutí padlo v únoru 1991, kdy byl schválen zákon o velké privatizaci. Privatizační ruleta se mohla roztočit naplno...největším neúspěchem této privatizace je, že ve skutečnosti k žádnému odstátnění nedošlo. Stát až do konce 90. let měl stále největší vliv na chování firem, i když na první pohled to nebylo znát. Ve státních rukou byly totiž všechny velké bankovní domy, které podnikům půjčovaly peníze, pokud je přímo nevlastnily přes své investiční a podílové fondy. Právě banky ser staly převodní pákou pro českou cestu privatizace, kdy se českým manažerům firem prodaly obrovské majetky. O zaraniční investory totiž nebyl ze strany Klausových vlád veůlký zájem. Manažerská cesta ale v drtivé většině případů skončila katastrofou. Strojírenský gigant ČKD zkrachoval stejně jako Poldi Kladno. Další podniky jako Vítkovice, Novou huť či Zetor musel stít sanovat miliardami korun, aby je zachránil před úplným koncem. Důvod neúspěchu je jednoznačný: manažeři neměli dost peněz na provoz firem. Snažili se proto peníze odčerpat z podniků, což vedlo k jejich krachu...

… Z firem, bank i fondů začaly přes podivné transakce mizet miliardy do kapes správců a manažerů. Podle odhadů Komise pro cenné papíry zmizelo z fondů 50 miliard korun...

Vladan Gallisti LN 9. 11. 2004

Dále tento deník uvádí, že podle posledního průzkumu si 74 procent občanů myslí, že převod státního majetku do soukromých rukou neproběhl spravedlivě, že nejvíce jej získali nepoctivci a komunističtí manažeři.

Grossův přítel byl po léta agentem StB

Jan Oberman, který byl plných jedenáct let od roku 1974 veden jako agent StB s krycími jmény Obchodník a Kateřina, podle informací deníku MF Dnes radí premiérovi v důležitých rozhodnutích. Ten však o něm mluví zjevně velmi nerad: „Neznáme se nijak důvěrně, ani si netykáme,“ tvrdí.. .“jeho manželka mi asi dvaskrát poslala dort tiramisu.“

„První odbor druhé správy StB, kde byl Oberman veden, pracoval proti tzv. vnějšímu nepříteli, jeho agenti byli nasazováni na občany USA,“ říká badatel Radek Schovánek.

Oberman se vyhývá rozhovorům s novináři, jisté však je, že své známosti (o premiérovi a jeho ženě mluví jako o Standovi a Šárině) dovede jaksepatří využít ve svém byznysu. Je např. poradcem prezidenta ČSA Tvrdíka (kterého tam dosadil Gross). V čem prezidentovi ČSA radí však zůstalo záhadou.

(Z MF Dnes 13. 11. 2004)

Proč jsou komunisté silní

...Protože je nezakázali hned na počátku, zní dnes stereotypní odpověd’. A proč je nezakázali ti, kteří to udělat mohli?

Protože

a) to tak bylo už předem dohodnuto: komunisté se vzdají, vyklidí mocenské pole a za to budou ponecháni (na ekonomickém) pokoji

b) lidé Listopadu nemohli dost dobře zakázat něco, s čím vyjednávali a skrze co se vlastně sami dostali k moci. Ve skutečnosti si lidé Listopadu věřili víc, než si věří dnešní rozhořčení tazatelé...

...V prvních týdnech, kdy jsem byl přímo „u toho“, nebyla v Občanském fóru otázka „zakázat je, nebo nezakázat“ nikdy nastolena. Nikdo totiž nepočítal s možností, že bychom je postupně neporáželi ve volbách. Až k jejich politickému vyhynutí. Všichni jsme stejně používali floskuli o tom, že jde o „generační záležitosti“...

(Z článku Petra Pitharta v MF Dnes 13. 11. 2004)

Pravda o ukradené revoluci

...nedůslednost v odmítání praktik, kterými byl řízen náš stát za vlády komunistů, podceňování vlastních schopností a zkušeností, diskriminace našich krajanů, kteří mohli okamžitě nahradit socialistické odborníky na řízení a ekonomii, to jsou příčiny dnešního neutěšeného stavu politické scény. ..

...Tím, že se Václav Havel spoléhaje na Čalfovu oddanost, kdy podcenil vrozenou bezcharakternost politických pragmatiků, - neobklopil lidmi, kteří i po několik generací prokazovali v emigraci své schopnosti a znalosti, dopustil se neodpustitelného omylu...Instalací Čalfy vyslal signál, že se komunisté nemusí ničeho obávat. Až na pár velmi formálně veřejnosti předhozených obětních beranů – Vykypěla, Štěpána a Hoffmanna – se za zločiny z doby nesvobody nemusel nikdo zodpovídat... (Z článku Johna Boka v MF Dnes 13. 11. 2004)

Komunismus tvoří část naší současné identity

řekl president Václav Klaus ve svém projevu 17. listopadu, čímž vyvolal rozpačité až ostré reakce veřejnosti. „Komunismus nesmazatelnou součástí naší národní historie bohužel byl, a proto tvořil – a tvoří dodnes – část naší současné identity...“

LN 18. 11. 2004

Mladí komunisté a jejich oponenti

Stáli na balkoně budovy KSČ pod vlajkou s Leninem a pokřikovali na desítky demonstrantů pod sebou na ulici: „kapitalismus – špína a hnus“. Dostalo se jim odpověd’i „komunisti – fašisti, komunisti za mříže“ či „rudý zrůdy“.

„Jsme krajně znepokojeni tím, že 15 let po pádu komunismu jsou preference komunistů na úrovni 20ti procent a že se spoolečnost s komunismem nevyrovnala,“ zdůraznil Lukáš Petřík, předseda mladých konzervativců.

„Komunisté a jejich zájmy pronikají do státní správy a do bezpečnostních složek a je to velké nebezpečí,“ řekl bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín. Protest přišel podpořit i herec Ondřej Vetchý a někdejší disident Petr Cibulka. -es-

Parlament 17. listopadu 2004

Předsedové všech parlamentních stran, tedy i šéf komunistů Grebeníček pronesli ve Sněmovně „slavnostní“ projevy k 15. letům svobody. Většinou dosti nudné, předsedové na nich většinou ohřívali svou stranickou polívčičku. O vzruch v sále se postaral až Grebeníček. Když přistoupil k mikrofonu, většina poslanců a také exprezident Václav Havel opustili jednací síň. Jak se dalo čekat, nejvyšší komunistický soudruh dštil síru a oheň na všechny světové strany, volal po ideálech, „které se vznášely nad listopadem 1989“, bral si do pusy pravdu a lásku, kterou zamíchal s proudem lži a nenávisti a své řečnické zvracení zakončil konstatováním, že „bud’me rádi, že žijeme v této době. Je to lepší než dostat zmrzlou opratí přes pusu.“

To je fakt. Kdyby se tento Grebeníček nenarodil svému otci ale otci jinému, měl by možná i jiný světový názor. Kdyby se pak dostal do rukou cizímu soudruhovi bachařovi jménem Grebeníček Alois, mohl by dostat i bolestivější rány než jen opratí. Takhle např. na jeho výslechy vzpomíná politický vězeň J. M.: „Pan Grebeníček mne mlátil býkovcem, kopal do břicha a přirození, až mne dostal na zem. Na této mi pan Mitrenka šlápl na krk. Pan Obdržálek na mne hodil deku, abych neviděl, kdo mne mlátí. Kolik ran a facek jsem dostal od Grebeníčka a jiných je strašné. Vzali mne do kola, kde jich bylo 8-9 a bili ze všech stran. Bití na šlapky a záda bylo takové, že vše bylo jedna podlitina. Nohy naběhly tak, že byly jak černé pytle. Přál jsem si smrt jako vysvobození.“

Ovšem komunisté mají na svého milovaného Grebeníčka st. Jen láskyplné vzpomínky:

„...těšil se mimořádné autoritě. Měl vážnost mezi sousedy, mezi přáteli, mezi širší pospolitostí lidí, kteří nikdy nezapomněli, že vždy myslel spíše na druhé než na sebe. Jeho osobní příklad strhával a umocňoval nezištnost každodenního počínání. Byl to statečný a spravedlivý člověk...“ psalo se v komunistickém plátku Haló¨Noviny dne 2. srpna 2003. -es-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012