VÝZVA K 15. VÝROČÍ SVOBODY – NESMÍME ZAPOMENOUT!

11 2004 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Koncem listopadu tohoto roku to bude už patnáct let od konce jedné nelidské a brutální diktatury, která v polovině Evropy – včetně naší vlasti – čtyřicet let ničila lidské životy svým bezprávím, potlačovala a trestala základní morální principy a zároveň odměňovala lež, přetvářku a ohnutou či zlomenou páteř. Dvě generace jsme se báli narovnat, podívat zpříma do očí a vykřičet pravdu o zničených životech, rozvrácených rodinách, o umlčení a zdeptání tisíců z nejlepších synů a dcer našeho národa nebo, v nejlepším případě, o jejich nucenému odchodu do exilu. Teprve během posledních patnácti let jsme se konečně mohli narovnat a promluvit, abychom jednou provždy uložili do paměti historie tu hrůznou křivdu, kterou komunismus spáchal na většině z našich nejmorálnějších, nejtvořivějších a nejproduktivnějších spoluobčanů. Učinili jsme tak?

S výjimkou těch několika desítek či možná stovek nejviditelnějších obětí, jichž si historie nemohla nepovšimnout, naše mlčení pokračovalo. Do tmy zapomnění se pomalu propadá nejpodstatnější část jednoho z největších zločinů novodobých dějin. Zločinu, jehož podstatnou – a doposud němou – obžalobou jsou právě ony statisíce či miliony vykolejených a zničených životů, jejichž pamětníci nám pomalu odcházejí. Životů, které tvoří onu převážnou část ledovce paměti národa, která ponořena pod hladinu zájmu historie se stále rychleji rozpouští. Nikdo zatím nezačal zapisovat příběhy obyčejných lidských osudů, které poznamenal komunismus. Nikdo zatím nezačal shromažd’ovat databázi životů, jejichž potenciál obohatí náš národ byl ut’at hned u kořenů a jejichž právo na důstojnou existenci člověka dvacátého století zašlapala bota jedné překroucené ideologie do prachu lží. A jaký je výsledek tohoto našeho pokračujícího mlčení?

Historici, žurnalisté – dokonce i někteří politici – a s nimi my všichni, kdo si zachováváme alespoň špetku zdravého rozumu, nevěříme vlastním očím, když čteme, že dvacet procent voličů odevzdalo letos svůj hlas komunistické straně. Mezi touto pětinou našeho národa nejsou jenom prošedivělé a prořídlé zbytky nenávistníků, jejichž omezené schopnosti rozpoznávací a vrozenou nemorálnost strana diktatury proletariátu vždy nejen využívala, ale i bohatě odměňovala. Podstatnou část voličů komunistické strany tvoří dnes lidé mladí, lidé jejichž rodiny komunisté bezprostředně nepostihli a jejichž osobní pamět’ nesahá za těch patnáct let svobody. Lidé, kteří nemohou vědět, protože my starší jsme nedostáli své historické povinnosti a nesdělili nejen historikům, ale – jejich prostřednicvím – právě těm nevědomým z mladé generace naše svědectví.

Opravdu jsme už všichni rezignovali? Opravdu budeme všichni mlčet? Opravdu si vezmeme do hrobu všechno, co si pamatujeme a co tvoří největší obžalobu komunistických zločinů? Připustíme, aby ony statisíce či miliony životů našich příbuzných a známých zmizely bez jediného svědectví či historické stopy zachované pro budoucí generace?

Já se s tím smířit nedokážu!

A proto píši tuto svou výzvu. Výzvu vám všem, kteří si ještě pamatujete, at’ ted’ žijete v České či Slovenské republice, či kdekoliv jinde na světě. Prosím vás úpěnlivě, abyste důstojně oslavili patnácté výročí svobody našeho národa tím, že co nejdříve zašlete informace o tom jak komunistický režim ovlivnil životy vaše, vašich rodin, příbuzných a přátel. Poskytnuté informace, jakkoliv stručné či neumělé, by měly obsahovat základní údaje k pozdějšímu archivnímu zpracování databáze – tedy plná jména, snad i data narození, adresy a stručný popis událostí. Zdůrazňuji, že vaše informace nebudou sloužit jako podklady pro případný postih viníků či nějaké odškodnění, nebot’ to už je bohužel po patnácti letech bezpředmětné. Navrhovaná databáze by měla zachovat provždy stopy osudů , které by jinak bezejmenné zmizely v propadlišti zapomenutí a sloužit jako zdroj potřebných informací ke zpracování budoucími vědci, žurnalisty a umělci. Jsem rád, že se této mé iniciativě už dostalo široké podpory mezi významnými krajanskými organizacemi v Severní Americe ( mj. České a Slovenské Národní Sdružení v Kanadě a Československá společnost pro vědy a umění) Navíc tento projekt vzbudil zájem mezi domácími novodobými historiky a České Dokumentační Středisko při Národním Muzeu (ředitel Dr. Vilém Prečan) převzalo nad projektem záštitu a poskytlo adresu na přijímání informací do databáze (zde bych chtěl zvláště poděkovat za velkou pomoc Dr. Jiřině Šiklové).

Ted’ už je jenom na nás všech desetitisících, kteří sice nikdy nebudeme psát knihy memoárů, ale kteří si přesto pamatujeme, abychom databázi paměti národa a svědectví o zločinech komunistického režimu vytvořili. Samozřejmě si uvědomuji, že takovýto informační soubor bude vyžadovat v budoucnu množství archivářské práce. Věřím ale v upřímnost a pravdomluvnost zasilatelů, a navíc jsem naprosto přesvědčen, že těch několik desítek archivářských a historických disertačních prací, na tomto projektu obhájených, bude jen malou splátkou k historické zodpovědnosti nás všech. Pouze tím, že zachováme, zpracujeme a zpřístupníme co nejúplnější informace o nespravedlnostech minulosti, můžeme snad předejít jejich opakování!

Snažně Vás všechny prosím, jménem všech zatím bezejmenných obětí komunistické zlovůle, uvědomte o této iniciativě všechny své známé a zasílejte své paměti (pod názvem „Nesmíme zapomenout”) co nejdříve.

V elektronické formě na e-mailovou adresu: csds@centrum.cz., a ve formě dopisů, namluvených CD či kazet a dokumentů na poštovní adresu: CSDS, Skokanská 3, 169 00 Praha 6, Czech Republic, (FAX č. 420 – 220 466 408).

Prof. MUDr. Josef P. Skála – Vancouver

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012