Jizvy na zip - Jan Krůta

10 2004 Kultura česky
obálka čísla

Autor Jan Krůta (nar. 1946) má na kontě bohatou novinářskou, literární, poetickou a jinou činnost. Napsal například na 1200 písňových textů, scénáře, je zakladatelem firmy Bonton, majitelem nakladatelství a umělecké agentury Arcadia Art Agency. V té si také spíše pro potěšení své a svých přátel vydává i vlastní knížky, jejichž distribuce ve větším rozsahu je v dnešní, zcela zaplněné distribuční síti téměř nemožností (vím o čem mluvím, viz Český kalendář, vydávaný Mezinárodním českým klubem).

Honza Krůta je také nevšedním člověkem, z kterého dýchá laskavost, moudro, ale i jistá hravost. Pro mne se stal v roce 1986 ???????? i novinářským hrdinou. Pracoval tehdy v týdeníku Mladý svět jako vedoucí kulturní rubriky. Přinesla jsem mu krátký článek o tom, že Jazzová sekce byla ku svému desetiletému výročí vyznamenána oceněním UNESCO za vydávání víceméně komunisty zakázané literatury. ,,Myslíš, že otištění toho článku může něčemu pomoci?" zeptal se Honza. ,,Oni mě totiž za to pak vyrazí, ale to eventuelně nevadí, pokud to má smysl." A tak se stalo. Článek vyšel, Jan Krůta odešel a aktivisté Jazzové sekce šli do vězení. Nicméně, při soudu vyrukoval jejich advokát s článkem řka, že když o nich pochvalně píše mládežnický tisk, nemůže být jejich činnost tak zločinná, že? Článek byl přidán do pytlíku ,,polehčující okolnosti". I takové maličkosti byly tehdy důležitou výhrou v době neustálého podezírání, špehování a udávání.

A o té době je vlastně zmíněná kniha. Jde o příběh, kdy se potká mladá žena s fyzickou jizvou na tváři s novinářem, který má jizvy na duši. Například tu jednu velikou, snad největší: nemohl pomoci svému příteli učiteli z Jesenicka a fotografovi, který byl nespravedlivě stíhán a zavřen do vězení jenom proto, že fotografoval obyčejné lidi na Valašsku, tak jak skutečně žili a vypadali, zatímco podle bolševiků by měl fotit jen ,,krásné zítřky". V jizvě ho pálila ta obrovská bezmocnost a marná naděje rodiny jeho přítele, že by jako novinář z Prahy mohl mít dobré známé na pravých místech. Neměl. Při čtení knížky jsem si znovu uvědomila, jak si vážím lidí, kteří mají dar od Boha, neprošustrují jej a dokáží s ním pohladit i další lidi. Jde o jazyk Jana Krůty. O jazyk básníka, s jehož inspirací se ponoří do psaní novely. Na tak hezké češtině jsem si už dlouho ,,nepochutnala".

Kniha je graficky originální. Má dvě části, z nichž ta druhá jde po stránkách ,,proti proudu" té první. Jsou to krátké povídky, dopisy, které zaslali pisatelé do ankety u příležitosti premiéry filmu Tankový prapor, na kterém autor spolupracoval. Tyto krátké, často neuvěřitelně groteskní příběhy z vojny, doplňují a potvrzují tragikomičnost dlouhého komunistického temna.

-ES-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012