JE SNADNÉ BÝT ŽENOU… - pohledem Lídy Koutné

10 2004 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Ludmila Koutná je věrná čtenářka Českého dialogu již mnoho let i s celou svojí rodinou. Žije ve Švédsku, kam se v roce 1969 dostala jako reprezentantka Československa v orientačním běhu (vrcholově dělala i sjezdové lyžování), a odkud se už nevrátila. Zato nyní přijíždí zpět i s manželem Jiřím moc ráda, zrovna nedávno opět seděli u nás v redakci a povídali jsme si o tom, jak to kde chodí. To, co si přečtete níže, jsou Lídiny názory na uplatnění žen ve společnosti a na jejich kariéru. Poslala mi je již dříve mailem, když jsem zpracovávala rozhovor s Veronikou, který jste četli v minulém čísle. Veronika, která se bude brzy vdávat za přítele z Prahy, vystudovala dvě vysoké školy, věnuje se ekologii a také ráda sportuje, je totiž její dcera.

Obdivovala jsem Veroničinu cílevědomost a snahu být svojí prací opravdu užitečná společnosti. Odkud tyto její vlastnosti pramení, je nyní zřejmé.

Tímto příspěvkem tedy pokračujeme v úvahách nad osudy a postavením českých žen (ale nejen) po celém světě. Pokud budete mít chuť´nám k tématu něco napsat, vaše zkušenosti rádi zveřejníme.

…..Ze zkušenosti vím, ze zvlášť pro mladé dívky a ženy vůbec je potřeba co nejvíce příkladů a vzorů úspěšných žen. Sebevědomí a odvahy není pro ně nikdy dost, aby se odvážily a vydržely jít za svými ideály a bojovat za vyšší etické cíle, což by mnoho mužů ani nenapadlo. Navíc každá z nás, která má děti a rodinu ví, že máme vždycky nesmírný handicap z mnoha důvodů a musíme být mnohonásobně lepší, výkonnější a moudřejší než chlapi - chceme-li dosáhnout úspěchu v jakémkoliv oboru - s výjimkou rození dětí.

….Pokud vím, tak dívkám českého původu se i v cizině podařilo obstát v tvrdé konkurenci. Asi právě proto, že byly vychovány v jiném rodinném prostředí, zblízka prožívaly boj svých rodičů o živobytí, viděly, že nic není zadarmo, zvláště ne v cizině. Navíc nemají žádné zábrany ani komplexy. Pokud cestují samy do zemí, kde ženy mají nosit závoje a sedět doma, provokují naše holky (až moc) svou sebejistotou….

…Měla bych se asi zmínit o situaci, která po dvě desetiletí měla ve Švédsku dost velký význam pro pracující ženy a dívky. Zhruba koncem 80. let založilo pár podnikavých žen hnutí Kvinnor kan (volně přeloženo) Ženy umí. Tato organizace pořádala spoustu akcí po celém Švédsku - přednášky, semináře, konference, výstavy s besedami a podobně. Zaměstnavatelé byli ochotni na jeden den zaplatit třeba všem ženám v oddělení nějakou takovou akci se zaměřením na specifické ženské otázky pro zlepšení klimatu v práci a pro rozšíření vzdělání svých zaměstnankyň. To všechno pomohlo zvednout sebevědomí více generacím: Například ženy středního věku (když děti vyrostly) se odvážily začít studovat nebo doplňovat své vzdělání nebo změnit kariéru a začít s něčím úplně jiným než doposud. Mladé dívky se zcela přirozeně vrhly na kariéru, což by si dřívější generace žen nikdy netroufaly (s ohledem na děti, rodinu). Bez respektu ke všemu, co bylo dříve, se mnoho dívek pustilo do úspěšných i dlouhých studií a cítily se zcela rovnocenné mužům - bez pocitu, že by měly bojovat za rovnoprávnost nebo mužům konkurovat. Braly to jako samozřejmost a své právo - být oceňovány za to, co umí.

….V Čechách byla situace trochu jiná - tuto fázi samostatnosti za nás už částečně vybojovaly předválečné generace žen, naše maminky a babičky (pozn. red.: a paradoxně byla rovnoprávnost posílena i komunisty propagovaným zapojením žen do výroby). Je to ale dlouhý proces s mnoha fázemi a úskalími. To si mnoho z nás zkusilo a zakouší na vlastní kůži stále. Hlavní háček je v tom, že společnost ve Švédsku (ale i v Evropě a na celém světě) je a doposud vždy byla striktně patriarchální. A tak se mnoho mužů, zvláště starších, nechce vzdát své moci, svých výhod a privilegií a i když na oko dělají, že jsou pro kariéru mladých žen - ve skutečnosti si počkají až tyto sebevědomé a úžasně ambiciózní dívky dostihne tvrdá realita, kdy musí volit zda se vzdát rodiny (mít děti) nebo kombinovat obojí za cenu, že si na sebe naberou čím dál tím více úkolů. Mají-li štěstí, že si vybraly partnera, s kterým se mohou podělit o vše, co je třeba udělat, tak to jakž takž jde, ale takových hochů není moc. Nebo zvolí děti a rodinu a tím zpomalí kariéru a šanci postupu v zaměstnání. Nakonec se dá zpochybnit, co je lepší či víc stimulující - prožít úžasnou periodu výchovy a vývoje svých dětí nebo honba za kariérou, která nemusí vyjít dle představ. Jistě mnoho z výše napsaného se děje stále i v Česku. Je velice pozitivní, že mladé ženy se bez obavy vrhají do akcí a kladou si vysoké cíle, na které by si dřívější generace žen vůbec nepřipustily myslet a ony to dnes brilantně zvládnou. Osobně si myslím, že zde navíc hraje rozhodující význam celá psychologie myšlení - skoro nic není nemožného, když člověk chce a vyvine obrovské úsilí, aby vytčeného cíle dosáhl, ale za jakou cenu ?

Například: Renata Chlumská, první žena, která vystoupila na Mt. Everest. Švédka Anna Lind – maximálně schopná politička, která navíc svým srdečným a uvolněným jednáním byla uznávaná a respektována všemi evropskými politiky, bohužel za popularitu nakonec zaplatila svým životem. Švédka Margot Walhstrom jako komisařka EU pro ekologii dělá šíleně moc práce a odvážila se přinutit mamuty chemického a těžkého průmyslu, aby přijali odpovědnost za své jedovaté odpady a výrobky. Ve sportu se ve spoustě disciplin výkony žen přibližují mužům (přestože fyziologicky mají jasný handicap daný přírodou), nesčetně mnoho žen běhá maratón (42km), Vasalopp (82km!) - tomu by před dvaceti lety nikdo nevěřil, atd.

Faktem je, že doposud, když chce žena něco vykonat, aby byla uznána, musí vynaložit mnohokrát větší úsilí a výkon než muž ve stejné situaci. Někdy si říkám pro útěchu, že přestože mnohdy nesklidíme úspěch a ocenění, děláme to pro naše dcery a vnučky, které to snad budou mít jednou lehčí a to stojí za to.

Tolik Lída Koutná. A co vy, milé čtenářky?

Upravila Martina Fialková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012