Sága rodu Baťů pokračuje

10 2004 Naši ve světě česky
obálka čísla

Svět chce být klamán?

Dne 17. září byla na Pražském hradě velká sláva. Na 600 hostů přišlo popřát k devadesátým narozeninám Tomáši Baťovi jr. Hrála hudba, jedly se lahůdky, pilo se kvalitní pití a rozdávaly dárky. Oslavu zašťiťoval současný český prezident Václav Klaus, ale nechyběl ani exprezident Václav Havel a mnoho a mnoho dalších význačných osobností české politiky, kultury a veřejného života.

Večer moderoval sympatický Marek Eben, který zřejmě netušil (alespoň doufám), jako dva dny předem v pořadu Na plovárně, kde měl pana Baťu hostem, jak to všechno ve skutečnosti je. Jinak by mu totiž nemohl dát otázku ve smyslu: Jaké to vlastně bylo, když jste po svém otci přebral podniky ve Zlíně?... Tomáš Baťa jr. totiž vůbec není tím člověkem, který rozvíjel otcovo úžasné podnikání a sociální zázemí pro své pracovníky ve Zlíně, a ve stovkách poboček ve světě...

Vždyť mu bylo teprve osmnáct let, když se jeho otec Tomáš Baťa st. zabil v roce 1932 v letadle. Jeho otec zanechal závěť, z níž vyplynulo, že veškerým nakládáním s majetkem pověřuje svého nevlastního bratra Jana Antonína Baťu. Majetek mu ale přímo neodkázal, stanovil podmínku, že jej vlastně musí koupit za 50 milionů a také musí vyplatit vdovu Marii Baťovou a syna Tomáše Baťu ml. To se také stalo za souhlasu všech zúčastněných a Jan Antonín se s energií mu vlastní ujal dalšího rozvoje - na svou dobu obřích projektů se zaměstnáváním množství lidí a to s nevídaným sociálním zázemím.

Tomáše mladšího vyslal jako ředitele do Torontské pobočky...

Ale blížila se válka. Jan Antonín, který měl smysl pro čest a spravedlnost a nebylo mu zatěžko říkat pravdu veřejně, byl solí v očích nejen nacistů, ale i komunistů, kteří v Československu roztahovali svá nenávistná chapadla už ve dvacátých letech, ale také solí v očích Edvarda Beneše, jemuž zazlíval vydání Československa tak snadno do rukou Hitlera a rychlý odchod do exilu.

S příchodem nacistů následovalo zavírání vlastenců a ani Jan Antonín tomu neunikl. Když byl z vězení propuštěn, předal vedení Zlína spolupracovníkům, k nimž měl bezmeznou důvěru, a odjel do USA. Tam ovšem také nebyl příliš vítán, řečeno velice stručně, a tak se usídlil v Brazílii, kde začal budovat další továrny a města. Myslel si, že tak přečká do konce války, a pak se ujme svých majetků ve Zlíně i ve světě, které bude dále rozvíjet především ku prospěchu všech zúčastněných. Na rozdíl od jiných kapitalistů, kteří si zisk nechávali hlavně pro sebe, byl Jan Antonín toho názoru, že úspěšný kapitalista má výdělek z velké většiny věnovat na další rozvíjení podniků a sociální a vzdělávací podporu zaměstnanců. To bylo také trnem v oku kapitalistům v USA a jinde.

Ve válce Jan Antonín podporoval finančně odboj proti nacistům a přesto se neprávem dostal na tzv. Černou listinu, z níž byl vymazán až roku 47?

Po válce, kdy se chtěl vrátit do Československa, nedostal víza a k jeho odpůrcům se kromě nacistů, komunistů a Beneše ještě přidala Marie Baťová a Tomáš Basťa mladší - ti si asi naivně mysleli, že získají Janův majetek, když jej prohlásí za kolaboranta s Němci, nicméně nepočítali s tím, že komunisté jsou po jeho majetku ještě lačnější.

Následoval proces tzv. Národního soudu (2. května 1947), a to v nepřítomnosti obžalovaného, který se jej nesměl zúčastnit. Ani jeho obhájcům víceméně nebylo dovoleno mluvit. Odsouzení bylo předem připraveno, tak jako mnohé další pozdější soudy v Československu. Toto se však stalo údajně ještě za demokracie před rokem 1948!

Jan Antonín zemřel v roce 1962 unavený, nemocný snad až zlomený z nehorázného nařčení, když rok předtím po letitých soudních tahanicích předal svá práva do rukou Tomáše Baťi mladšího...

Český dialog byl při tom

Před deseti lety přijela z Brazílie do Prahy paní Ludmila Amálie Baťová Arambasic, jedna z dcer Jana Antonína Baťi. Naše spolupracovnice Marie Jindrová se s ní setkala a poté ji seznámila se spisovatelem literatury faktu Miroslavem Ivanovem. Naléhala na to, že i po smrti otce by bylo záhodno očistit jméno jejího otce.

Miroslav Ivanov namítal, že on látku zpracovávat nebude, protože jeho otec zahynul v nacistickém koncentráku a on tedy nebude psát o někom, kdo s nacisty spolupracoval. Paní Arambasic zůstala klidná a pravila, ať se podívá do archivů ve Zlíně a když bude chtít ať přijede do Brazílie, že mu všechny dokumenty předloží a ukáže co a jak bylo.

Výsledkem byla mimořádně cenná kniha ,,Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše". V té knize je všechno. Historie Rakousko-Uherska, poté Československa, je tam o fašistickém, nacistickém a komunistickém zlu. O schopnostech a možnostech českých podnikatelů, o politice, o podrazech i o cti a spravedlnosti. Kromě Ivanovova vyprávění je tam nespočetně dokumentů, z nichž si čtenář sám udělá obrázek o tom, jak se všechno událo.

Knihu vydalo nakladatelství Lípa Vizovice, a kdyby nikdy nevydalo nic jiného, tímto počinem se zapsalo do historie úžasných vydavatelských skutků.

O této knize jsem já sama psala do Českého dialogu nejméně pětkrát. Ale nečte každý Český dialog...setkávám se léta s lidmi, kteří o Janu Antonínovi nevědí zhola nic. A také jak by mohli...

Svět porozumí

Takový je název další knihy, která v podstatě vypráví stejný příběh, možná trochu emotivněji laděný, jak se sluší a patří na jižní náturu. Napsal jej totiž už v roce 1951 Brazilec Francisco Moacir Arcanjo a po vlastním překladu vydal v tomto roce Marek Belza. Současný úvod napsala poradkyně brazilského prezidenta Edita Baťová Oliveira.Píše v něm mj.:.. prožil celý svůj plodný život v práci pro dobro svých bližních. Byl pronásledovaný a nenáviděný všemi mocnými tehdejšího světa, protože věřil ve filosofii života a práce, která se starala především o dobro člověka jako lidské bytosti... taková filosofie se jevila divokému Kapitálu jako velmi nebezpečná...

V knize je též řada velmi zajímavých a poučných dokumentů.

Doporučuji tuto knihu pro přečtení a jako cennost pro knihovny všech, kdo se zajímají o význačné momenty historie českých zemí a jejich velikánů.

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012