Emil Holub opět v Africe

10 2004 Dějiny česky
obálka čísla

Jih Afriky si připomíná nejvýznamnějšího českého cestovatele

Nejslavnější a nejznámější český cestovatel černým kontinentem Emil Holub se po téměř 120 letech vrátil zpět do zambijského království Loziů (on sám Loziům říkal Marucové), v němž několikrát pobýval a z nějž vyrážel ke svým objevitelským cestám na území dnešní Zambie. Mocné a bohaté lozijské království přežilo i do jednadvacátého století a dnešní král – nazývaný svým lidem litunga – Lubosi Imwiko II., je nejen uznávaným vůdcem svého lidu, ale také zdatným obchodníkem, který navíc má upřímný zájem o dějiny svého národa.

Právě králův zájem o osobu Emila Holuba byl prvotním impulzem pro realizaci putovní výstavy o životě a cestách tohoto holického rodáka, prvního Evropana, který se pokusil proniknout dnešní střední Zambií směrem na severovýchod. Největší Holubův přínos světové afrikanistice spočívá právě v podrobném popisu a zmapování území dnešní jižní a západní Zambie, které byly v 70. a 80. letech 19. století součástí velkého lozijského království a s ním spojených dalších národů – Mbunda, Nkoya a Ila (tedy, jak je nazýval Holub, Mašukulumbové). Dva Holubovy cestopisy mapující obě jeho velké cesty, ale především jeho více než dvousetstránková německy psaná monografie podrobně popisující materiální kulturu lozijského království, jsou dnes klíčovým a nejstarším podrobným zdrojem informací o této části Afriky.

V roce stého výročí Holubova úmrtí byla výstava nejprve představena v národním muzeu v městě Livingstone ležícím na zambijské straně slavných Viktoriiných vodopádů, které právě Holub jako první Evropan podrobně zmapoval. Výběr tohoto muzea nebyl náhodný, protože jeho ředitelem byl před třiceti lety nedávno zesnulý český exilový afrikanista Ladislav Holý, který zde mimo jiné pracoval na edici anglického vydání druhého Holubova cestopisu věnovaného Zambii a vydaného v roce 1975. I další prezentace výstavy v muzeích v Pretorii a Kimberley, kde Holub dlouho působil jako lékař, byly velmi pozitivně přijaty, největšího přijetí se ale výstava dočkala v lozijském sídelním městě Limulunze – malém městečku ležícím několik málo kilometrů od správního centra zambijské Západní provincie Mongu.

Limulunga je každoročně svědkem nejvýznamnější události lozijského kulturního a politického života – tzv. kuomboky. Mohutná řeka Zambezi se tu v průběhu několikaměsíčního období dešťů rozlije do šíře více než padesáti kilometrů a nutí tak krále opustit jeho letí palác na ostrůvku Lealui a „přestěhovat se“ do výše položeného paláce v Limulunze. Padesátka do půl těla svlečených pádlařů – dobrovolníků – mezi nimiž jsou jak královi rádcové, obyčejní zemědělci, tak třeba i vysoce postavení státní úředníci lozijského původu žijící v hlavním městě Zambie Lusace, považují za čest po několik hodin vést loď s králem a jeho majetkem na druhou stranu řeky, kde litungu a jeho doprovod složený z desítek dalších lodí čeká několik desítek nadšených diváků. Příjezd krále je příležitostí k zahájení několikadenních bujarých oslav plných tance a zpěvu, jedné z nejbarvitějších tradičních ceremonií, které dnes v celé Africe existují.

V letošním roce se součástí oslav stalo také otevření holubovské výstavy v královském muzeu Nayuma. Zahájili ji společně premiér (ngambela) královské vlády Manyando Mukela a český velvyslanec v Zimbabwe Jaroslav Olša jr. V projevech, ale i v neformálních diskusích s řadou královských rádců, členů tzv. kuty, ze všech částí země, zazníval obdiv k Holubově práci. Ngambela zdůraznil právě komplexnost Holubova popisu království před více než stoletím, především toho, jakých podrobností si cestovatel všímal a co vše ve svých knihách zaznamenal, nakreslil a popsal. Právě šíří svého záběru a pečlivostí se Holub výrazně lišil od dalších cestovatelů, kteří lozijským královstvím putovali v druhé polovině 19. století – vědecký výzkum pro něj byl hlavní prioritou, zatímco pro jeho kolegy a soupeře byl vědecký výzkum vždy až na druhém místě. Vždyť David Livingstone byl především misionář, Portugalec Serpa Pinto zase voják, který hledal vhodné spojení mezi portugalskými državami na východním a západním pobřeží Afriky, zatímco László Magyar nebo Holubův příznivec a pomocník George Westbeech zase obchodníci.

Jméno Emila Holuba není na jihu Afriky zapomenuto a pojem o České republice zde podpoří i fakt, že právě Zambii vybralo české ministerstvo zahraničí jako jednu z osmi prioritních zemí světa pro dlouhodobou a koncepční českou rozvojovou spolupráci. Po stopách Emila Holuba tak zřejmě už v příštím roce budou do západní a jižní Zambie směřovat čeští experti.

Jaroslav Olša jr.
Autor je českým velvyslancem v Zimbabwe

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012