ŽIJEME TADY SPOLEČNĚ

Nadace na ochranu zvířat vznikla roku 1994 jako nevládní, nezisková organizace. Letos tudíž bilancuje i oslavuje 10 let činnosti. Již od svého vzniku hájí práva a zájmy volně žijících zvířat i zvířat v lidské péči. Snaží se pomáhat tam, kde dochází k týrání zvířat a zároveň v rámci informačních kampaní oslovuje veřejnost. Zde klade důraz na vzdělávání, osvětu a šíření informací o zvířatech, o jejich životě a přirozených potřebách. Zakladateli Nadace jsou paní Marcela Lund (Češka původně provdaná do Dánska, dnes generální ředitelka firmy CORE Computer s nadnárodní působností), dále Česká zemědělská univerzita v Praze, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně a Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. Čestnou členkou správní rady je zpěvačka a herečka Marta Kubišová. Nadace má i své čestné patrony, jimiž se staly osobnosti z řad Čechů žijících v zahraničí – komorní pěvkyně Soňa Červená (Německo), herečka Stella Májová (Kalifornie), režisér Vojtěch Jasný (taktéž USA), prezidentka nadace O. Havlové ve Švédsku Olga Wister. Z domácích osobností jsou to herci Radovan Lukavský a Jiří Suchý a malíř Zdeněk Hajný.

Rozhovor s Ing. Romanou Šonkovou, ředitelkou Nadace na ochranu zvířat

Paní Šonková, co je posláním vaší nadace?

Naším posláním je trvale zlepšovat vztah člověk – zvíře – životní prostředí a snažit se zmírňovat utrpení zvířat jak ve volné přírodě, tak i v lidské péči. Toto se snažíme naplňovat především pomocí vzdělávání a osvěty, a to prostřednictvím vlastních aktivit a grantových programů. Protože jsme nadace, je naším úkolem získávat finanční prostředky, dobře se o ně starat, abychom z výnosů mohli podporovat projekty jiných organizací, které jsou v souladu s našimi cíli.

Po shlédnutí vašich internetových stránek a pročtení množství propagačních materiálů, z nichž je zřejmá šíře vašich zájmů, se musím zeptat, kolik vás vlastně v nadaci pracuje?

Je nás pět pracovníků na plný úvazek a finanční poradkyně na půl úvazku. Její pomoc je nepostradatelná, protože se stará o nadační jmění, které se rozrostlo díky tomu, že jsme jako jediná organizace na ochranu zvířat uspěli ve výběrovém řízení a získali příspěvek ze státního Nadačního investičního fondu. Peníze z výnosů z tohoto příspěvku však smíme rozdělit pouze v otevřeném grantovém programu a bohužel je s tím spojená poměrně nepříjemná administrativa.

Změnilo se pro vaši organizaci něco po vstupu do EU?

Pro nás se vlastně po vstupu do Unie nic radikálně nezměnilo. Na vstup jsme se připravovali už hodně dlouho. Už od roku 1997 jsme zváni na jednání organizace Eurogroup for Animal Welfare se sídlem v Bruselu, která zastřešuje všechny významnější organizace na ochranu zvířat z jednotlivých členských států EU. Jsme členy i dvou dalších mezinárodních britských organizací RSPCA – Královské společnosti na ochranu zvířat proti krutosti a WSPA – Světové společnosti na ochranu zvířat. Známe jejich práci a jsme do ní zapojeni. Přechod na novou legislativu pro nás proto není problém. Jsou zde ale některé dílčí změny, které se vstupem do EU lidé jistě zaznamenali. Týkají se např. značení vajec v souvislosti se systémy chovu nosnic. Změnilo se také cestování se psy, kočkami a fretkami. Podrobné informace najdou zájemci na našich internetových stránkách.

Takže jste se stihli za uplynulých deset let rovnocenně zapojit do působení evropských institucí podobného druhu?

Spolupráce se rozběhla hned v době našich začátků. Světová organizace na ochranu zvířat hledala porevoluci tady ve střední a východní Evropě partnery a nové členy a pomohla založit naši nadaci. Takže od začátku už jsme v síti těchto organizací. Myslím si, že v některých oblastech ochrany zvířat jsme na tom lépe než některé západoevropské země nebo členské státy EU. Např. ve Španělsku je ještě pořád dovolená korida, u nás by něco podobného možné nebylo.

Jak komunikujete se světem?

Naším nejpoužívanějším komunikačním nástrojem je internet. Na našich webových stránkách se snažíme postihnout dění v oblasti ochrany zvířat v celé České republice, ale právě protože jsme členy mezinárodních organizací, tak se připojujeme i k mezinárodním kampaním, o kterých se zde také můžete dočíst. Pak je zde samozřejmě řada informací o naší organizaci jako takové, přehled právě probíhajících akcí, poradna pro chovatele a něco pro děti. Snažíme se naše stránky stále zdokonalovat a aktualizovat, ale bohužel je všechno o penězích, a tak i zde jsou naše lidské i finanční zdroje velmi omezené.

Na internetu jste zveřejnili i postoje některých politických stran k otázce ochrany zvířat. Která strana je po této stránce nejvstřícnější?

Řekla bych, že je to nově vzniklá Strana pro občanskou společnost. Před volbami do Evropského parlamentu jsme požádali kandidující politické strany o vyplnění krátkého dotazníku, který se týkal jejich postoje k ochraně a welfare (životní pohody) zvířat a k prosazování tohoto tématu na úrovni EU. Odepsalo jich bohužel jenom sedm (KDU-ČSL, US-DEU, Strana pro občanskou společnost, Sdružení nezávislých kandidátů-Evropských demokratů, Strana zdravého rozumu, Masarykova demokratické strany a strana Koruna Česká). Jejich odpovědi nás však příjemně překvapily – všechny strany přikládají poměrně velkou důležitost ochraně zvířat a jejímu prosazování na politickém poli. Navíc projevily zájem i o členství v neformálním sdružení evropských poslanců, které se zabývá problematikou ochrany zvířat.

Na obrazovkách České televize se můžeme setkat s pořadem Chcete mě?. Jak pořad vlastně vznikl?

Pořad do televize přinesla paní Marta Kubišová s naší paní prezidentkou a panem dramaturgem Šebánkem. Iniciativa vyšla z nadace, pan Šebánek pořad sestavil a je šéfdramaturgem dodneška. A paní Kubišová s panem Srstkou pořad moderují. Pořad je velice potřebný a jsme za něj velice vděční. Doufáme, že i nadále zůstane na obrazovkách, protože jednu část tam tvoří nabídka zvířat přímo z útulků, a je tam prostor i pro některá aktuální témata. S redakcí pořadu pravidelně spolupracujeme, dodáváme témata a sami občas nějakými vstupy nebo videodokumenty přispějeme.

Od března platí novelizovaný zákon o ochraně zvířat. Podařilo se vám prosadit nějaké změny? Se vstupem do EU došlo v ČR k harmonizaci evropské legislativy. I Zákon na ochranu zvířat proti týrání se přizpůsobil evropským směrnicím. Tvůrcem a tedy i předkladatelem nového návrhu bylo ministerstvo zemědělství. Jakékoli snahy „vylepšit" zákon nad rámec evropské legislativy byly ale zapovězeny už na půdě ministerstva. Co nás trápí nejvíce, je vymahatelnost zákona. V podstatě může být úplně perfektně napsaný zákon, ale když pak zjistíte, že nefunguje kontrola, nefungují sankce, tak zákon ztrácí svou sílu. To se bohužel děje i u nás. Prosazování zákona v praxi není vůbec jednoduché. Tam si myslím, že máme hodně co dohánět. Navíc je zde lobbing farmářů, průmyslu, přepravců zvířat apod. a to se týká celé Evropské unie. Při dlouhých transportech zvířat se dějí naprosté zrůdnosti. Myslím, že kdyby lidé měli možnosti vidět, to co třeba vím já a to co máme ve videotéce – máme poměrně hodně obrazových dokumentů z celého světa – těžko by se jim usínalo. Ti, kteří například tenhle byznys provozují, jsou zvláštní typy lidí. Buď si zvykli, nebo jsou skutečně lhostejní a zlí. A ostatní lidé to nevědí nebo vědět nechtějí. Právě proto jsme tady my, abychom lidi upozorňovali a vysvětlovali. Pak už je jen na nich, aby si zvolili, jak s informacemi naloží. Zda se stanou citlivějším spotřebitelem, připojí se k nějaké petiční akci, kampani nebo podpoří naši činnost.

Mohu mít osobní dotaz? Jste vegetariánka?

Ano, jsem. V mém pojetí to znamená, že nejím žádné potraviny vyrobené z jakékoli části mrtvých těl jakýchkoli živočichů, nekupuji kožešinové výrobky a pokud možno ani výrobky kožené a testované na zvířatech. Celý život jsem měla problém se zabíjením zvířat. Jsem vzdělání zootechnik, takže vím přesně, jak se zvířata zabíjejí a jak se s nimi zachází. Proto jsem se rozhodla, že s tím už nechci mít nikdy nic společného. Bylo to v době, kdy jsem začala pracovat v nadaci. Mám teď sama ze sebe lepší pocit. A navíc vegetariánství je už v dnešní době dietology uznáváno jako plnohodnotný způsob výživy, v mnohém i zdravější než běžná strava založená na vysoké konzumaci masa a živočišných produktů.

Jaká bude oslava desátého výročí založení vaší nadace?

Slavit budeme koncem listopadu. 29. 11. budeme pořádat v Městské knihovně v Praze benefiční koncert, doufejme za účasti ČT, se kterou jednáme. Vystoupit by měla řada známých českých osobností, z nichž někteří jsou spoluautory knihy

Kolja aneb to neznáte mého psa, kterou vydává Václav Žídek ve spolupráci s Blankou Kubešovou v nakladatelství Fraus. Na této knize je půvabné, že všechny tyto známé osobnosti se zřekly autorských honorářů ve prospěch pejsků v českých útulcích. Na oslavy pozveme i pana primátora Béma, který převzal patronát nad naší veřejnou sbírkou.

Jak veřejná sbírka vlastně vznikla?

Veřejná sbírka vznikla při povodních v roce 2002. Původně byla určená na pomoc útulkům a záchranným stanicím ze zatopených oblastí. Česká veřejnost nás mile překvapila, protože se i přes malou inzerci v krátké době na účtu shromáždilo necelých 135 tisíc korun. Pomohla nám i britská RSPCA. Je velmi příjemné, když člověk může nějak pomoci, a pak se to opravdu podaří. A protože povodně nejsou rozhodně jediným možným problémem, sbírku jsme rozšířili. Funguje nyní ve prospěch všech útulků a záchranných stanic, kde se vyskytne nějaká krizová situace. Část peněz lze také použít na vzdělávání a velice potřebnou osvětu jak lidí zabývajících se ochranou zvířat, tak i veřejnosti. Bohužel dobročinnosti se u nás doma stále nedaří, a tak naše sbírka v současné době neprobíhá tak, jak bychom si přáli.

Informace: