22. kongres SVU

7-8 2004 Ostatní česky
obálka čísla

Kongres Společnosti pro vědy a umění je vždy mimořádným zážitkem. Zajímavé přednášky účastníků na nejrůznější témata z oblasti vědy, umění, historie, ale i z mnoha dalších oblastí lidské činnosti a vztahů, tak jak je život přináší.

A hlavně – setkávání přátel a známých z celého světa! Přátelská a radostná atmosféra je dominující. K tomu řada kulturních a společenských událostí i poznávání míst, kde se kongresy konají. (Čtenáři si možná vzpomenou na mé nadšené líčení loňského pobytu v Cedar Rapids v Iowě, rok předtím v Plzni či několik let před tím v Minneapolis-St.Paul v Minnesotě.)

Samozřejmě jsme s radostí informovali i o všech jiných předešlých kongresech, které se od roku 1989 konají střídavě v ČR, SR a USA. Právě v USA vznikla SVU před více než padesáti lety...

Jak začít v tom množství skutečně překrásných zajímavých a podnětných dojmů a pocitů? Snad tím, že organizátoři olomouckého setkání nezůstali o nic pozadu za svými předchůdci a báječně se zhostili tak nelehkého úkolu připravit ku spokojenosti účastníků týdenní pobyt s celým programem.

V pondělí kongres SVU slavnostně zahájili rektorka Univerzity Palackého v Olomouci Jana Mačáková, děkan Filozofické fakulty UP v Olomouci Ivo Barteček, prezident SVU Míla Rechcígl a další význačné osobnosti. Pěkné slovo, ale i pozdější účast v panelu „o ženách" měla senátorka Jaroslava Moserová, která mimochodem věnovala našemu listu k otištění velice poutavě napsané články se závažným, a současně i trpce humorným obsahem – takže, těšte se, milí čtenáři.

Na slavnostním zahájení byl též oceněn čestným doktorátem známý olomoucký heraldik Jiří Louda, který má na svém tvůrčím kontě velký i malý znak ČR, znak olomoucké arcidiecéze, prezidentské standarty aj.

Přednášky

Druhý den již začaly přednášky – jediná každoroční výtka účastníků je ta, že je moc těžké vybírat z tak bohaté nabídky panelů a jednotlivých přednášek...

Je i velmi těžké vybírat pro jeden jediný článek! A tak mi nezbývá,než se uchýlit ke střípkům a ke slibu, že některé zajímavé přednášky, ale i jejich autory, postupně v ČD představíme.

Však zkuste vybírat: Creative writing nebo Bohemian reformation nebo Politics, Civics, International Relations nebo Czech and Slovak Settelments and Footprints in America nebo Moravští bratři nebo...stačí? To je nabídka přednášek pouze na úterní dopoledne! Odpoledne jich je ještě o dvě víc.

Občan Karel Kryl

Nevšední film nevšedního tvůrce Miloše Zábranského (vzpomeňme např. na jeho Magickou Prahu promítanou při Kongresu SVU v Plzni) byl součástí úterního doprovodného a kulturního programu. Pro velký zájem byl promítán celkem třikrát.

Filmař střídal záběry z Karlova života od jeho mládí a písničkářských začátků, až po návrat z Německa v listopadu 1989 a nakonec i jeho pohřeb před deseti lety, se vzpomínkami přátel a příbuzných. Mluvené slovo doplnily citlivě vybrané části jeho písní, viděli jsme velice talentovaného umělce s hlubokou duší, smyslem pro čest a spravedlnost a také s umíněnou paličatostí.

Sugestivní, emotivní, k zamyšlení navádějící film. Ano, občan Kryl byl, ač malé postavy, svérázným velikánem svého národa.

Publikace

Miloslav Rechcígl jr. jde ve stopách svého otce. Napsal velmi pracnou a zato velmi užitečnou a dokonce dvojdílnou publikaci Czech and Slovak American Archival s podtitulem Materials and their Preservation. Tatínek spolu s Davidem Kraftem ji slavnostně uvedli ve dvoraně konviktu.

Stejně tak i další publikaci Rechcígla jr. s názvem Proceedings of the Working Conference, Washington, DC on November 22–23, 2003 a do třetice ještě knihu Czechoslovak American Archivalia.

Knížku Po československých stopách v Latinské Americe, kterou napsal Vlastimil Kybal, uvedl Ivo Barteček.

Josef Jařab zase představil Odvahu za úsvitu autorky Heleny Lawson.

Senát a MZV

Ředitel Odboru kulturních a krajanských vztahů MZV Zdeněk Lyčka přijel rovnou z ruzyňského letiště (vracel se z Kanady, kde byl za krajany). Vystoupil v panelu Cultural Contributions of Czechs and Slovaks Abroad. Jeho přednáška měla název Moravané – známí i neznámí.

Jitka Seitlová, předsedkyně Stálé komise Senátu ČR pro krajany žijící v zahraničí pohovořila o letitém problému možnosti získávání českého občanství s tím, že zákon o občanství by se měl změnit. (Také si to myslím, bohužel, žáby na pramení na Ministerstvu vnitra nestrpí, aby jim vlnky zčeřily vodu.)

Hudba

Celkem se konalo 16 koncertů. A to pěkná směska. Hned v neděli se představila Posádková hudba Olomouc, po ní následovaly Hanácké opery 18. století v provedení umělců olomoucké opery a v dalších dnech pokračovalo defilé: Dětský pěvecký sbor Campanella, Cimbálová muzika Slanina, Taneční pocta Antonínu Dvořákovi, Edita Keglerová – cembalo, Petr Planý – varhany, Jazz Open Band a další.

Součástí projevů hudební Moravy byly i zajímavé přednášky včetně té nejočekávanější – o Antonínu Dvořákovi, kterou sem přijel z Prahy sugestivně, jak on to umí, přednést Zdeněk Mahler.

Míla Rechcígl

Je názorným příkladem toho, že když je člověk velmi aktivní, nemá čas stárnout. Co ten člověk všechno stihne! Jak mu závidím (ale přeju). Píše knihy, články, organizuje tyhle kongresy a všechnu činnost kolem SVU, přednáší, na kongresech běhá sem a tam, což opticky vypadá, že se nachází na několika místech najednou, přitom si stačí popovídat s lidmi, které na tom svém běhu potká a ke všemu se stále usmívá. Prostě, Míla Rechcígl, to je živel, přírodní úkaz.

Účastníci aneb Moji drahouškové

V minulém čísle jste si mohli přečíst o sokole z „pera" Otilky Kabešové. Přijela se svým chotěm Vladimírem z Washingtonu nejprve do Prahy na udílení cen Gratias Agit, kde byl JUDr. Kabeš oceněn. (Více bude v samostatném článku.) Bělovlasý pán byl v posledních letech dost nemocný. „Ale možnost si přijet pro cenu a zúčastnit se kongresu SVU v Olomouci mi dodalo novou energii," řekl mi s úsměvem.

Ještě bělovlasejší pán, generál Josef Souček z Brazílie chodí už pomalu, pomaloučku. Ale když si na sebe oblékl uniformu se všemi vyznamenáními, napřímil se stejně jako jsme ho vyfotili před deseti lety na Karlově mostě...

Anička Balev, přijela z New Yorku do Prahy už před časem (byla s naším klubem na výletě v Haškově Lipnici, přestože se v Praze zranila a čeká ji operace menisku). Statečně (jak v Lipnici, tak tady) zdolávala schody a „běhala" z přednášky na přednášku.

Jan Hrubý, exulant, který odešel v padesátých letech do Austrálie a napsal burcující knihu o zločinech komunismu, přijel jako obvykle doprovázen milou a krásnou studentkou UK Šárkou Alfödy. (Odkud její nezvyklé jméno? Také jí, která se zajímá o osudy exulantů, budeme vbrzku věnovat článek).

Vlasta Lazu, redaktorka slovenského vysílání v rumunském rádiu v Temešváru, stejně tak jako její pražská kolegyně ze zahraničního vysílání Milena Štráfeldová běhaly s mikrofonem po starodávné budově konventu aby „ulovily" co nejvíce zajímavých rozhovorů.

Michael Rokos, pastor a aktivista American Friends for Czech Republic, je čtenář Českého dialogu, i když česky jsme si řekli jenom ahoj. Ale organizace AfoCR vyvíjí velmi bohulibou a nám pomocnou činnost.

Peter A. Rafaeli, náš honorární konzul ve Filadelfii, byl před lety první, kdo měl názor, že by měl ČD mít i angličtinu. Nyní si, kromě přátelského popovídání, koupil u našeho propagačního stánku dvě trička s emblémem Českého dialogu.

MUDr. Josef Skála z Vancouveru v Kanadě, má kromě lékařské praxe mimořádný talent pro divadlo. Jedno režíruje úspěšně ve Vancouveru. Chvíli jsme na sebe koukali, zda-li jsme to my, ale pak se vše vyjasnilo...

Carlos Stohr, tedy náš přítel Karel Štór přijel až z daleké Venezuely. Bohužel nejen daleké, ale i dosti nebezpečné pro život. Známe se již spoustu let, Karel má to štěstí, že je jeho syn pilotem v aeroliniích a tak mu může opatřit levnou letenku, aby jednou či dvakrát ročně navštívil svou starou vlast. Ačkoli pracoval jako inženýr, je výtvarníkem, čemuž se může plně věnovat nyní, v penzijním věku. Daroval mi kresby pro Český kalendář 2005, který bude jubilejní – desátý.

S Mojmírem Povolným (USA) se setkáváme také možná jednou za rok či za dva. Jeho bystré postřehy z politického dění u nás jsou pravidelně otiskovány v Amerických listech. V Olomouci dostal ocenění, stejně jako Bořivoj Čelovský – Pamětní medaili za spolupráci s Centrem pro československá exilová studia v Olomouci.

Ray a Clarice Snokhousovi přijeli ze svého nového domu z Westu v Texasu, kam se přestěhovali letos na jaře. Ještě loni jsem byla u nich hostem v Houstonu. Ray je naším honorárním konzulem pro Jižní Texas a ve Westu chce mj. zrekonstruovat kovárnu po svém otci.

Z Texasu se také znám s Richardem Pavláskem, který je nejen významným vědcem, ale i roztomilým pokušitelem českého jazyka. (Jako ovšem mnozí jiní.)

Dr. Milena Secká z Náprskova muzea v Praze, vždy usměvaná, sedí u stolku s Lídou z Nebrasky (viz foto), s kterou se potkávám velmi ráda na této konferenci rok co rok, ale ztratila jsem její vizitku, takže její příjmení se mi zatoulalo...

Bratři Michael a Steve Klimesch jsou patrioti městečka Spillville v Iowě, kam přišli jejich předci asi před 150 lety. Dědeček, muzikant a učitel, zažil návštěvu Antonína Dvořáka. Klimešovi mi loni darovali knížku, jíž napsali o tom, jak čeští příchozí osidlovali Spillville a pokračují s propagací českého fenoménu i nadále. Jsou to milí dospělí kluci.

A co napsat o našem laskavém, obětavém – dobrovolném překladateli a sponzorovi Karlu (Charlesovi) Opatrném (Cedar Rapids, Iowa)? Snad alespoň to, že jsem ho po roce opět moc ráda potkala a že vypadá zase o rok mladší.

Vladimír Borovanský z Fénixu má dceru vynikající baletku, psala jsem o ní před pár lety.

A ještě se zmíním alespoň o několika osobnostech, mých starých známých, se kterými jsem se ráda opět potkala:

Zpěvačka a muzikoložka Dagmar White-Hasalová, (dcera generála Hasala), David Chroust, Věra Žanda Bořkovcová, Clinton John Machan, Milan Fryščák, Milouš Halouzka a další – vždyť jich bylo na dvě stovky!

A také nesmím zapomenout na profesora Zdeňka Pavlíka. Byl tak laskav, že mne ve čtvrtek svezl do Prahy. Známe se už dlouho, na stránkách Českého dialogu se občas objevuje prohlášení Demokratického klubu, v kterém je mimo jiné činný. Vždycky, když se někde potkáme, jsme ve spěchu. Konečně jsme měli spoustu času při naší společné cestě si pořádně popovídat.

Nakonec se sluší – a to myslím velmi upřímně – pogratulovat organizátorům a poděkovat za krásné zážitky.

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012