Víkend na Lipnici upršený, studený, ale povedený!

6 2004 Slovo redakce česky
obálka čísla

To jsme mohli zodpovědně prohlásit v neděli 16. 5. odpoledne, když jsme se loučili před penzionem U české koruny. Bydlení náramné, stylové, šéfredaktorka ČD byla poctěna noclehem přímo v Haškově apartmánu, my ostatní v útulných pokojících pod střechou, kde vše ještě téměř voní novotou. Hrad co by kamenem dohodil, pod ním Haškův domeček s malým památníkem, kde je zdokumentován spisovatelův pobyt i mnoho ročníků festivalu humoru, které se zde v přírodním amfiteátru pod hradem konají. Kousek nad vsí ve stráňce zelený venkovský hřbitůvek a úplně vzadu ve vyvýšeném rohu pod stromy, ale přece v odpoledním sluníčku, spočívá velikán české literatury, který v Lipnici z posledních sil dokončil svůj světový román.

Sjelo se nás sem 11 členů a přátel MČK. Anna Balev z USA (hrdinka s nohou po úrazu, se kterou vystoupala až do největších věží místního hradu), Anežka Novak z Nového Zélandu se svým holandským manželem (šlechticem) – čtenáři měli možnost si přečíst její pěkný článek a názory dcery emigranta v minulých číslech, Jan Šinágl ze Švýcar, Alexander Tomský (32 let v Anglii a zkušenost s devíti dětmi, přičemž nejmladší dcera Olga byla též přítomna), zbytek účastníků tvořili Jiřina Hanzlová, Eva Střížovská, Martina Fialková, dr. Jana Volfová, Šárka Alföldy (její diplomová práce je na naše téma, studuje u dr. Olgy Marlin). Takže bylo o čem povídat, ať už při sobotní procházce rozkvetlou jarní krajinou (to ještě svítilo sluníčko), nebo zvečera a až do noci v penzionu při dobré krmi i vínečku, kdy prudký déšť bubnoval do střech. Ostatně zmokli jsme již cestou odpoledne, když jsme se vraceli od památníčku básníka Jiřího Wolkera, který zde v lesích coby mladý skaut tábořil.

Téma „Emigrantské děti a jejich identita" samozřejmě nebylo jediné, o čem byla večer řeč. Byly spory o tom, zda malé děti v bilingvních rodinách nebo v cizím prostředí nutit mluvit česky, když nechtějí, a jak to udělat, aby chtěly. Ukázalo se, že cesty „emigrantských" dětí k jazyku a zemi jejich rodičů jsou velmi různé a často vedou oklikami.

Dr. Tomský např. vzpomenul, že jeho otec doma mluvil německy, maminka polsky a děti se přirozeně obě řeči naučily.

Anna si trošku postěžovala, že její dcery jí vyčítaly v USA příliš přísnou výchovu (protože tam je velmi liberární přístup k dětem) a odmítaly mluvit česky, ale nicméně starší dcera nakonec studovala literaturu na Univerzitě Karlově (takže ta původní přísnost přinesla plody).

Kromě toho se však probírala historie, politika (ale ne moc), muzika a hlavně se i hrálo a zpívalo při kytaře Evy Střížovské dlouho do noci. Někteří skoro do rána.

Dopoledne, po vydatné snídani, jsme se vydali do zamračeného a větrného počasí na prohlídku hradu. Pan kastelán Hanzlík nás však zahřál výborným a zasvěceným výkladem o všech zajímavostech, kterých je na hradě plno (například středověký záchod nazývaný historiky francouzským elegantním slovem prévet, česky však zvukomalebně výsernice). Kastelánovy podrobné znalosti o historii hradu a okolí i styl, jakým je uměl podat návštěvníkům, ocenili i tak nároční posluchači jako pan nakladatel Tomský a naše historička Jana Volfová. Někteří z nás se ještě předtím byli podívat v místním kostelíčku i na mši a byli překvapeni vysokou účastí všech věkových kategorií obyvatel. Inu to snad jen u nás v Praze slouží kostely více turistům než věřícím.

Po výborném a vydatném obědě už nezbylo, než se rozjet domů s konstatováním, že se dobrá věc podařila a strávili jsme příjemné dva dny v dobré společnosti a okouzlujícím prostředí. Vděčíme za něj našemu dávnému setkání s milým panem Richardem Haškem, který zde na Lipnici dobře střeží odkaz svého dědečka. Díky, Haškové!

-mf-

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012