Nedá mi to,

po přečtení dopisů od pana Růžka ze Švédska a paní Věry z Holandska, abych se nepokusila zareagovat a zkusila jednak trochu hájit obsah Českého dialogu a jednak dokázala, že není tak úplně plný Masaryků, Tyršů a hrůz komunismu…..

Pracuji s Evou Střížovskou asi 1,5 roku, znám ji a Český dialog však už mnohem déle. V době, kdy jsem hledala zajímavé uplatnění, ona byla s Českým dialogem téměř rozhodnuta přestat. Na jednoho člověka je to nezvládnutelné břemeno práce, novinářsko-společenských povinností a finanční hrob (Evu nikdo neplatí, žije ze skromné penze a na Českém dialogu nikdy nezbohatne). Dohodly jsme se, že to zkusíme spolu. Moje hlavní úloha byla sehnat pro ČD peníze. To že také píšu, je spíše můj zájem a chuť. Další můj úkol spočívá v co možná největší propagaci časopisu navenek, aby se o něm dozvěděli další a další čtenáři nejen v zahraničí, ale i u nás. S tím souvisí mnoho nových nebo obnovených kontaktů s institucemi, které mají nějakou souvislost s krajany a spolupracují s námi. (SPUSA, Literární akademie, Muzeum TGM a další..). Ti všichni nám pomáhají s propagací a my proto rádi zveřejňujeme jejich reklamu.

A ty zmíněné peníze, které nám chybí od předplatitelů, lze sehnat jedině inzercí (reklamou). ČD bohužel nemá tolik platících čtenářů, aby nepotřeboval další přísun peněz. Naopak. Předplatné tvoří pouze malé procento celkové sumy potřebné na vydání jednoho čísla. Pomohl by nám příliv cca 2 000 nových předplatitelů. (Je to moc? Vždyť krajanů žije ve světě kolem 3 000 000) Prosíme, zkuste nás v tomto podpořit a apelujte na své přátele.

Občasný sponzorský dar od některého z našich čtenářů nebo příspěvek např. od MZV či AFCR (vřelé díky za ně) v souhrnu postačí vždy tak na splacení minulých dluhů či vydání jednoho čísla.

Pokud jde o tu panem Růžkem kritizovanou reklamu, chtěla bych ji hájit, protože je to jednak moje práce, která mne baví, jednak se velmi snažím, aby kromě finančního přínosu pro ČD byla pro čtenáře i zajímavá a užitečná. (A tolik, aby čtenáře unavovala, jí snad nikdy není). Oslovuji firmy, které mají skutečně co krajanům nabídnout – ať již jde o ubytovací služby, české tradiční výrobky, zajímavé knihy nebo lázeňské pobyty. Vše, co inzerujeme, máme také prověřeno pokud jde o kvalitu a solidnost služeb. To, že inzerujeme např. návštěvu různých turisticky zajímavých míst a měst v ČR, nám snad nikdo nemůže mít za zlé.

Ale ještě zpět k obsahu časopisu. I tady se snažíme v poslední době o jeho zpestření. Kromě zmiňovaných osobností, o nichž psát již kvůli zaměření ČD musíme, protože i zde je stále mnoho nového – nové poznatky a pohledy na naši minulost (vyšetřování smrti Jana Masaryka), přinášíme řadu reportáží nebo rozhovorů s docela obyčejnými, neznámými lidmi.

Souhlasím s panem Růžkem, že i jejich příběhy jsou pro čtenáře zajímavé. Proto jsme uvedli rozhovor s MUDr. Dragounovou z Německa a předtím s její dcerou, která studovala práva v Praze, proto jsem psala o mladých Češích ve Vídni, které též u nás ani jinde mimo Vídeň neznají. Proto zveřejňujeme článečky z pera mladých skautů z Prahy a literární počiny z pera dvacetiletých studentů Literární akademie. Jejich nový svět přináší, jak doufáme, do ČD žádoucí omlazení a svěží vítr a hodláme touto cestou pokračovat. A byli bychom proto velmi rádi (vlastně správně s Evou rády), kdybyste dávali číst ČD i svým dětem či na něj upozornili mladší krajany. Právě proto, aby ČD nezůstal uvězněn v minulosti, kterou ovšem musí reflektovat a na niž nesmí být kvůli mladým zapomenuto.

Tečka, puntík, konec obhajoby. Těším se na odezvu tohoto příspěvku od čtenářů a doufám, že jsem nikoho neurazila a má slova budou pochopena tak, jak jsem je sama mínila.