Ohlasy – občanství

...dnes mi došel ČD č. 4 a samozřejmě, první co jsem přečetl byl úvodník „Slovo šéfredaktorky". Nečetl jsem ho jako první z důvodů, že se nachází na první stránce, ale proto, že ho pokaždé rád čtu, poněvadž umí, jak se říká, tnout do živého. Zkrátka řečeno, mám tyto úvodníky rád. V tomto posledním mne velmi zaujala stať, týkající se zbavení i nabytí českého občanství. Sám jsem něco podobného zažil. Je skutečně paradoxem, že nejvyšší politici mají několikero občanství, asi snad proto, aby se jim lépe unikalo před spravedlností (snad nemá ani smysl jmenovat), zatímco řadoví občané mají potíž získat své původní. Já sám jako exulant, když jsem chtěl získat občanství země (NSR) ve které jsem se rozhodl zůstat do konce svého života, jsem byl německými zákony donucen se zbavit československého. Jinak bych totiž já a ani moje děti nedostali německé. O zbavení občanství jsem zažádal v čase tvrdé reality českého bolševismu (3 roky před sametovou revolucí). Komunistické úřady ale dělaly vše, aby mne hraním na „mrtvého brouka" donutily i s celou rodinou se tak zvaně vykoupit, což jsem v žádném případě učinit nehodlal. A tak má žádost ležela na Československém vyslanectví v Bonnu a tím se oddalovalo získání občanství německého. Nepomohly ani mé dopisy, které tvrdě urážely komunistický režim. Byla to od čs. úřadů rafinovanost – přece přijde čas, že změkne. Nezměkl jsem, ale zato změkl komunistický režim, došlo k něčemu, čemu se v Česku dodnes říká převrat, a najednou má žádost o zbavení občanství byla urychleně vyřízena. Naše rodina najednou hned obdržela německé občanství. Po nějakém čase ale vyšel v Německu nový zákon, který povoloval Čechům mít obojí příslušnost. Já bláhový jsem tedy zažádal a odpověď byla zajímavá – nemáte nárok, poněvadž jste přišel o občanství už za nového režimu. Nikoho nezajímalo, že jsem žádal ještě za ,,komoušů" a že by má rodina jinak německou příslušnost nedostala – zákon je zákon! Vzdal jsem to a dnes jsem nad věcí, směji se tomu a říkám si, není Čech ten, kdo na to má papíry, ale ten, co dokáže tak cítit i jednat. Zkrátka když někdo má papíry na hlavu, tak to ještě neznamená, že je blázen.