Co dala Svobodná Evropa národu?

Sympozium tohoto názvu uspořádala Česká křesťanská akademie a Vyšší odborná škola publicistiky pod záštitou Rádia Svobodná Evropa / Rádia Svoboda v reflektáři benediktinského opatství v Praze 2 – Emauzích. Bývalí redaktoři bývalé české sekce Rádia Svobodná Evropa prof. Zdeněk Suda, Dr. Zdeněk F. Šedivý, Mons. Karel Fořt, Dr. Karel Kašpárek a Dr. Petr Hrubý přijeli z celého světa, aby se pokusili dnešním studentům publicistiky předat své profesionální zkušenosti.

Co dali tihle stateční lidé našemu národu?, zeptala jsem se sama sebe, když jsem – poprvé v životě – spatřila tváře redaktorů, jejichž hlasy jsme znali snad důvěrněji, než hlasy svých příbuzných a nejbližších přátel. Co dali tihle stateční lidé konkrétně mně, mým spolužákům, naší generaci, generaci našich rodičů? Především vědomí, odpověděla jsem si, že někde na zeměkouli existují i země s jinými mravy, než jaké zná totalitní stát (později normalizační), země, ve kterých za slova pravdy nejsou lidé zavíráni do vězení… a jejich děti se nestávají rukojmím Komunistické strany. A zároveň i vědomí, že komunistické zlo dosud neovládlo svět celý (jak se nám snažili namluvit ve škole ustrašení učitelé), a proto že tady existuje jistá naděje – i pro nás, v československé „hornaté kotlině" . Naděje na porážku toho zla. A na život ve svobodě… někdy, snad.

V úvodu sympozia zazněla z magnetofonu slavná znělka Svobodné Evropy – a po ní hned zvukové záznamy hlasů již zemřelých: Ferdinanda Peroutky a Pavla Tigrida.

Ředitel Vyšší odborné školy publicistiky Mgr. Rudolf Vévoda přečetl pozdravný dopis od Jana Nowaka-Jeziorańskeho (bývalého ředitele Hlasu svobodného Polska – polské sekce rozhlasové stanice SE) – přítele Pavla Tigrida a Julia Firta. „Svět vznikl z chaosu," psal účastníkům sympozia Jan Nowak-Jeziorański, „a totéž lze říci i o počátcích Rádia Svobodná Evropa. Byl to však chaos radostný – neboť jsme byli účastni při vytváření nástroje, jenž měl osvobodit zotročeného ducha … A jenž vzbuzoval naději na svobodu."

Prof. Zdeněk Suda ve svém příspěvku připomněl, že tato rozhlasová stanice nebyla jen zdrojem objektivních zpráv o prostých faktech, nýbrž především samostatným paralelním, nezávislým masmédiem, zastupujícím pluralitní strukturu potlačenou totalitním režimem, která se pro miliony lidí ve střední a východní Evropě stala vítanou alternativou ke zglajchšaltovanému domácímu rozhlasu a tisku, autoritou pro ověřování skutečné podstaty událostí a problémů Komunistický režim vynakládal obrovské finanční prostředky, aby hlas svobody umlčel. Náklady na rušení zahraničního rozhlasu v tehdejším Československu převyšovaly náklady na provoz rozhlasu domácího. Síť našich rušiček doplňovalo podobné zařízení v sousedních zemích sovětského bloku i v samotném SSSR. V epizodě „socialismu s lidskou tváří" hrála Svobodná Evropa významnou úlohu . Po srpnu 1968 se soustavné rušení u nás nejen obnovilo, ale dokonce ještě i zdokonalilo. Boj za svobodu střední a východní Evropy probíhal tehdy na dvou frontách: jednak jako boj proti totalitnímu nepříteli v Moskvě (a jeho pomahačům v „satelitních" státech) a zadruhé jako boj o ducha a srdce Západu (jenž nezřídka již ztrácel trpělivost, tváří v tvář konfliktu trvajícímu již jednu celou generaci, ba i déle). V listopadu 1989 dala dynamika vývoje zapravdu poslání Svobodné Evropy, která tak čestně obstála před soudem dějin.

Dr. Zdeněk F. Šedivý, bývalý ředitel čs. oddělení Hlasu Ameriky a později vedoucí čs. oddělení Svobodné Evropy v Mnichově, je autorem mnoha knih – m.j. i Uranového gulagu (podtitul: Jáchymovské peklo), ve kterém mapuje zločiny komunistického režimu v nejsmutnějším období našich národů. Jeho životní krédo zní: „ Tam, kde není pokání, nemůže být ani odpuštění. A tam, kde není odpuštění, nemůže být ani usmíření. A kde není usmíření, není ani zapomnění. "Mons. Karel Fořt, bývalý misionář z francouzské severní Afriky (známý pod pseudonymem Otec Karel) připomněl zvukovým záznamem svého staršího spolubratra Alexandra Haidlera (jenž coby Otec Křišťan vysílal z radia Svobodná Evropa plných třicet devět let). Mimo jiné se zmínil i o tom, že koncem 50. let, kdy se v Africe (v důsledku tzv. „osvobozeneckého boje" – mnozí z nás ještě pamatují „fond solidarity") dostali k moci komunisté, musel Afriku opustit.

Redaktor Dr. Petr Hrubý, jenž přišel do Svobodné Evropy v r. 1951 z Francie, hovořil o skutečnosti, že ve Francii byla tehdy velice silná komunistická strana. Její šéf tenkrát dokonce veřejně prohlásil: „Až přijde do Paříže Rudá armáda, tak my budeme bojovat na její straně – proti buržoustům." Několik francouzských spisovatelů tenkrát rychle uprchlo do Kanady. Znovu zavládla poraženecká nálada. A tehdy Američané začali své velké tažení proti tomu, aby se Evropa stala sovětskou… K tomu patřil i Kongres pro svobodu kultury. Významný spisovatel Arthur Koestler (původem maďarský žid, autor slavné knihy Tma o polednách) pomáhal západním intelektuálům pochopit, co to je komunistická propaganda – a že komunismus je systém hroznější, nežli byl nacismus.

Dr. Karel Kašpárek (pod pseudonymem Karel Lamberský pracoval v radiu Svobodná Evropa třicet šest let!) poděkoval v úvodu svého příspěvku americkým daňovým poplatníkům, kteří tuto rozhlasovou stanici podporovali déle než půl století. Citoval „zprávu o rušivých akcích mezi emigrací, hlavně proti Svobodné Evropě" ministra Rudolfa Baráka. V akcích proti Svobodné Evropě čsl. rozvědka spolupracovala s rozvědkou polskou, maďarskou, bulharskou a SSSR. Dr. Kašpárek hovořil o teroru proti zaměstnancům SE, výhružných telefonátech a dopisech, výsleších a zatýkání příbuzných … V r. 1969 se objevil v Mnichově Pavel Minařík, později režimem představovaný jako kapitán StB …

Myšlenku provést atentát na budovu Svobodné Evropy a její zaměstnance převzala rumunská Securitate. Pumový útok byl realizován v r. 1981 pod vedením Iljiče Ramireze Sancheze zvaného Carlos. (Carlos se v letech sedmdesátých až osmdesátých zdržoval nejen v Československu, ale i v dalších komunisty ovládaných státech střední a východní Evropy, jež ho údajně podporovaly. Podle deníku Prague Post ze srpna 1994 se v Praze zdržoval i v době návštěvy prezidenta Clintona.) Nálož, jejíž výbušná síla odpovídala 15 kilogramům trhaviny Penta užívané k vojenským účelům (což by odpovídalo asi 400 kg dynamitu) explodovala 21. 2. 1981 ve 21 hodin 50 minut u křídla čsl. oddělení rozhlasové stanice. Zranila redaktora Rudolfa Skutálka, hlasatele Josefa Antalise a sekretářku Marii Puldovou ( které doslova roztrhala obličej). Redaktor Skutálek (poté, co mu lékaři postupně vyoperovali z hlavy desítky střepin skla z rozbitých oken) trpí dodnes těžkými nervovými poruchami. Hmotná škoda tehdy činila asi tři miliony marek.

Mnichovský deník Süddeutsche Zeitung připomíná, že spolupracovník čsl. rozvědky Pavel Minařík byl po pádu komunistického režimu v Praze obžalován z přípravy pumového útoku na Svobodnou Evropu - a deník München Merkur z 19. 6. 93 uvádí, že Minařík byl v ČR odsouzen ke 4 rokům vězení za svoji činnost proti Svobodné Evropě. Tento rozsudek byl později zrušen. (Soud v ČR se vleče již 13 let.)

„Rány od českých a slovenských komunistů nás bolely víc, než rány od hitlerovských okupantů," řekl redaktor Kašpárek v závěru svého referátu, „neboť byly od lidí naší krve."

Dále cituji vyjádření Olgy Kopecké:

"Já vždy říkám, že Svobodná Evropa nejen informovala své posluchače, ale i vychovávala: k demokracii a k toleranci vůči názoru druhého. To se mi jeví jako velmi důležité. Po návratu jsem zjistila, že pravidelní posluchači SE jsou nejen lépe informováni, ale i mnohem snášenlivější k názoru druhého a že víc uznávají demokratické a duchovní hodnoty, než lidé, kteří našimi posluchači nebyli."

Také kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, hovořil o tom, co pro něho vysílání Svobodné Evropy znamenalo v dobách dobrých i zlých. „Komunisté nejen rozbili společenství církve, ale i její mediální propojení," řekl. „Zamezili církvi přístup ke všem veřejným sdělovacím prostředkům, zvláště rádiu a televizi, a ty skromné stránky, které dovolili, zcela ovládli a určovali jejich obsah. Svobodná Evropa propojovala naši církev obehnanou ostnatým drátem s celosvětovou církví. Do komunistického světa lži, nepravdy přinášelo Rádio Svobodná Evropa osvobozující pravdu a další duchovní a morální hodnoty, které byly z komunistické společnosti vylučovány. A tak čelilo devastaci, kterou režim celou svou činností působil. Chtěl bych zde připomenout trojí poselství, které nám Svobodná Evropa přinášela: za prvé to bylo poselství naděje. Za druhé to bylo poselství vytvářející společenství. (Když komunisté věděli, že se o nás ve světě ví, netroufali si mnohdy tolik, kolik by si byli troufli na jednoho osamoceného a zapomenutého vojáka.) A za třetí to byla služba pravdě. Člověk totiž snadno opakované lži podlehne! A Svobodná Evropa se přičiňovala o to, abychom do lži nezapadali, abychom jí nepodléhali, abychom s ní nežili. I to byla služba životu a já za tuto službu děkuji.

(…) Dílo, které Svobodná Evropa pro tento národ vykonala, bylo dobré dílo a národ z něj měl, má a bude mít užitek."