MODRÝ KÁMEN, film a skutečnost

V roce 1985 odešel z Turecka na studijní povolení l9letý G.G. V té době žila spisovatelka Blanka Kubešová s rodinou ve Švýcarsku a neměla potuchy, že se jí plíživý rasismus ve světě jednou dotkne tak, že na toto téma zatouží napsat knížku. Co víc, že intoleranci v nás bude prožívat znovu po návratu do České republiky v 90. letech.

Sametovou revoluci prožili každý jinde. G.G. se studenty na VŠ v Praze, B.K. v očekávání návratu domů. Tak se i stalo. Uplynulo dalších 14 let, aniž by jeden o druhém měli tušení. G.G. po promoci a čtyřech letech novinářské činnosti začal pracovat jako poradce, překladatel a tlumočník a B.K. v roce 1999 vydala v Knižním klubu další knížku „Černá v bílé". Ani teď ještě netušila, že se k myšlence své práce, k tématu běženců mezi námi, „běženců planety Země", v roce 2004 vrátí znovu, tentokrát v televizním scénáři „Modrý kámen".

Žhavou tématiku rasismu, maločešství a intolerance v nás zobrazují v příběhu především dva hlavní protagonisté, kteří o fenoménu diskriminace v naší společnosti vědí své. Cikánka Mara (Gabriela Cínová), toužící se za každou cenu vymanit z pout své vrstvy, a Turek Ali (Daniel Margolius). S ním se ve vyprávění setkáme na nemocničním lůžku. Později se do děje zapojí i jeho bratr Rashid (Karol Csíno). Jednoduchá výchozí situace, ve které se Mara nesnaží o nic jiného, než najít a udržet si „bílého" partnera a integrovat se do kýžené „vyšší" bílé společnosti, se nečekaně rozvíjí a zaplétá. Mara se pokouší si ujasnit, kam vlastně patří a divák už tuší, že love story se konat nebude.

Měla jsem štěstí. Aktuálnost příběhu o lidech, kteří u nás hledají nový domov, i o těch, kteří jsou ve vlastní domovině cizinci, rozpoznala citlivá dramaturgie Magdalény Turnovské. Vše se naplno rozběhlo v okamžiku, kdy o scénář se soudobým námětem projevil zájem režisér Vít Olmer. Ten dodal netypickému příběhu i dynamiku filmové řeči. Příprava kromě jiného začala výběrem odborného spolupracovníka, azylanta, který by ze svého pohledu a pod dojmem svých zkušeností posoudil realitu příběhu a reálie týkající se Turecka. Volba padla na G.G. Tehdy poprvé, náhodou, kterou umí zosnovat jen život, uviděl jako na dlani svůj příběh.

„Jsem ztělesněním vašeho hrdiny Aliho", doznává skoro hrdě. „Neznali jsme se, neznala jste dokonce nikoho z mých krajanů, a přesto váš scénář působí velice opravdově. Napsala jste kus mého života. Vždyť tak jako Ali žije v ČR tisíce mých krajanů", říká a vypráví:

Vycestoval z Turecka na studijní povolení, ale po ukončení studia se už domů nevrátil. Co by ho čekalo? Jen vojna. Občanská válka proti Kurdům. Ale jak bojovat se zbraní v ruce proti vlastním příbuzným a bohatě rozvětvené rodině?! A tak se rozběhl proces o zbavení tureckého občanství. Když si v roce 1990 podal žádost o azyl, leželo na MV asi pětadvacet tisíc žádostí. V téhle chvíli neměl G.G. podobně jako filmový hrdina Ali platný pas ani nemocenské pojištění a nesměl pracovat. Žádost o azyl bylo navíc třeba každé dva měsíce obnovovat.

„Úřednice říká Alimu, že procedura udělení azylu trvá přibližně jeden rok. To je pravda na papíře, ale nikoho takového neznám. Navíc bez platných dokladů přestáváte být lidskou bytostí, všechno se vám zúží na snahu vlastnit průkaz. Kdo se jednou dostane do toho kolotoče, je ztracený," vzpomíná G.G.

Na odpověď z MV čekal plných 9 let. Pak „konečně" mu byl azyl bez udání pravých důvodů zamítnut. Následovalo odvolání k Vrchnímu soudu, nová žádost o azyl a trvalý pobyt a po roce 1995, kdy se oženil, i žádost o občanství. Na vyřízení čeká G.G. dodnes. „Mnohé se změnilo. Dnes mohou žadatelé o azyl už po dvou měsících začít pracovat, ale mnohé ještě zbývá udělat a zlepšit", zdůrazňuje.

G.G. mluví plynně česky s milým, měkkým přízvukem. Svoji úlohu odborného poradce zhruba 70minutového televizního snímku „Modrý kámen" bere vážně a denně několik hodin nacvičuje s představiteli Aliho a Rashida řeč a přízvuk tak, aby působily co nejvěrněji. Do natáčení zapůjčil i svůj modrý kámen, plochý kus horniny s jakýmsi okem božího proroka uprostřed, který každý Turek dostane do života při svém narození. Je přesvědčený, že televizní snímek osloví a zatáhne do děje řadového diváka, že „Modrý kámen" bude první svého druhu u nás, kde se poukáže na žhavý problém cizinců v ČR. Že to bude svým způsobem zkušební kámen, po kterém přijdou další.