O pohřbech – ohlas

4 2004 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Velice mne oslovil článek pana Šinágla O pohřbech a společnosti, otištěný na str. 21 v čísle 12/03. V zásadě s názory autora souhlasím a jsem ráda, že na tento úkaz v naší soudobé společnosti poukázal. Sama už delší dobu přemýšlím, koho by bylo třeba na toto téma oslovit. Církev, či vedení strašnického krematoria?

Před nedávnem jsem zažila situaci, o které je mi ještě dnes těžko hovořit. Místo duchovních přebírají často funkci rozloučení se zesnulými najatí řečníci, zpravidla důchodci, kteří pět až deset minut před obřadem získají od pozůstalých pár životopisných údajů (stav: ženatý, vdova, matka, babička...povolání) a ty rychle „zabudují" do jednoho z několika předem připravených standartních proslovů. Tato nedůstojná praxe rozloučení se zesnulými by se snad dala změnit. Mnohá zákoutí se přímo podobají smetišti. Smrt do našeho třpytivého světa barevných reklam a neonů nepatří. Mladým je časově příliš vzdálená a my starší s ní máme své problémy. Kdo z nás se už dokáže se svými bližními na svou poslední cestu tak připravit, aby věděl, jak se v takové citově silně exponované situaci správně zachovat a důstojně se rozloučit.

E. S., Německo

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012