Prohlášení Bořivoje Čelovského k tisku

6-7 2001 Aktuality česky
obálka čísla

    Situace v česky psaném tisku se každým dnem zhoršuje. Koncem minulého týdne ČTK ohlásila, že Rheinisch-Bergische Gesellschaft v Düsseldorfu jedná s Passauer Neue Presee (PNP) o prodeji svých moravských deníků Rovnost (Brno) a Svoboda (Olomouc a Ostrava). Mluvčí düsseldorfské společnosti sdělila, že jednání jsou v pokročilém stadiu a že se počítá se schválením této transakce Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. PNP také získala kontrolu nad devíti tituly týdeníků Region (Bruntál, Krnov, Opava, Ostrava, Frýdek-Místek, Karviná, Vsetín, Nový Jičín, Havířov). Tím si PNP získává pozici úplného monopolu v prostoru Moravy a Slezska. Podobný monopol tisku lze těžko najít v banánových republikách.
    Bilance novin v České republice je vskutku tragická: deníky MF Dnes, Lidové noviny, Rovnost, Svoboda, Zemské noviny, Moravskoslezský den, Večerník Praha, České (Moravské) slovo, Hradecké noviny (s osmi mutacemi), Jihočeské listy (s devíti mutacemi), Plzeňský deník (s deseti mutacemi) a Severočeské noviny (s jedenácti mutacemi), jsou v německých rukou, což představuje více než 80 % prodaných výtisků denního tisku. Pokud jde o regionální tisk, více než 90 % je v rukou cizího, hlavně německého kapitálu.
    Ještě tragičtější je, že vláda nemá v úmyslu zjednat nápravu. Během práce na své knize o německém vlastnictví českých novin jsem nedávno psal ministru kultury. Pavel Dostál odpověděl, že ho otázka vlastnictví českého tisku "také velice tíží", že však nemá "žádné kompetence" k jejímu řešení. Tedy jsem se obrátil na předsedu vlády. Odpověď Miloše Zemana ze dne 22. května je alarmující: "Vzhledem k zájmu našeho státu na přistoupení k Evropské unii uplatňujeme zásadu volného pohybu kapitálu, která je již v Evropě nového století samozřejmostí. Proto se také žádná vláda zemí EU podobnými otázkami spojenými s vlastnictvím tisku ani zabývat nemůže." A pak slib: Vše bude záležet na tom, jak budou "i nadále zákonnými normami vymezována práva a povinnosti" tisku.
    Zemanův slib legislativní kontroly je prázdným plácnutím do vody: Je pozdě hrozit kozlovi, jehož jsme udělali zahradníkem, budoucími předpisy o tom, co v ;ní může a co nesmí sežrat.
    Nejvíce však zaráží Zemanův poukaz na členství v EU, neboť si lze těžko představit, že by např. Francie tolerovala kontrolu svého regionálního tisku německým kapitálem, a ještě bizarnější by byla francouzská kontrola německých novin, např. Frankfurter Allgemeine Zeitung. Jestliže členství v EU pro malý národ je podmíněno vzdáním se národní svébytnosti -- nevěřím, že tomu tak je -- pak bych poslal EU k čertu.
    Žádal jsem také informace od všech vlastníků českého denního tisku. Na můj dopis odpověděly jen komunistické Haló noviny. Je to hořká pilulka pro někoho, kdo musel více než čtyřicet let strávit v exilu v bezpečí před komunistickou diktaturou. Je zřejmé, že se němečtí vlastníci česky psaných novin vyhýbají debatě o této otázce jako čert kříži. Je nabíledni, proč.
    Posledním příkladem této "cenzury tichem" je šestistránkový inzerát v týdeníku Respekt, který si Nadační fond Ferdinanda Peroutky koupil, když denní tisk nepřinesl ani jedinou řádku o mezinárodní konferenci na toto téma, kterou Fond organizoval v Praze.
    Jen důmyslný a bezodkladný legislativní program může zabránit tomu, abychom se stali koloniálními sluhy v Bundesrepublik Europa. Čas běží a nepočká.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012