Skauti v pražském podzemí

Rozhodli jsme se s oddílem jít prozkoumat kanál vedoucí pod pražskými hradbami na Pohořelci, za Pražským hradem, kudy teče potok.

Přijeli jsme na místo tramvaji a převlékli se do overalů. K železnému víku zakrývajícímu vstup do kanálu jsme dorazili až za tmy, takže nebylo moc turistů či obyvatel, které by naše červené a zelené kombinézy, přilby na hlavě a světla udivovaly. Cedník (náš vedoucí) zvedl víko a po jednom jsme vlezli do chodby s průřezem obráceného U. Klečeli jsme v chodbě a rozhlédli se. Směrem k hradbám byla chodba zvyšující se z kdysi červených cihel, nyní černo červených. V podlaze byla asi půl metru široká drážka, ve které bylo neurčitelné množství vody. Na druhou strnu vedla nizoučká chodba z nově vyhlížejících bílých cihel. Dali jsme se nejprve směrem k hradbám.

Došli jsme ke schodům ve stěně chodby. Vyšli jsme po nich do místnosti s vysokým stropem. Stěny byly pokresleny křídou, podlaha byla pokryta popelem. V zadní části místnosti byla úzká dlouhá škvíra, kterou bylo vidět do chodby pod námi. Byli jsme v místnosti, ze které měla v případě dobývání vojenská posádka zabránit přístupu nepřátel do města, škvírou by v případě ohrožení spustila stavidlo do chodby, které přehradilo potok a znemožnilo tak přístup chodbou z vnějšku. Pokračovali jsme chodbou proti proudu dál a dorazili ke konci chodby. Ze stropu visela masivní železná trubka, kterou protékala voda. Skrz rouru jsme viděli hvězdy, které jako by ukazovaly na sintrová jezírka, která se během několika set let na jednom místě vytvořila.

Vrátili jsme se ke vstupu a vydali se bílou chodbou. Asi po třiceti metrech postupu po kolenou jsme došli k ústí chodby, do nějaké zahrady. Byli jsme osloveni překvapenou ženou, ptající se co tam chceme. Vše jsme vysvětlili a žena nám řekla že se lekla, že jednou v místnosti se stavidlem někdo zapálil odpad a chodba dýmala dva dny. Opustili jsme paní a kanál spokojení, že jsme zase prozkoumali jedno z pražských tajemství.