Svět knihy je v Praze!

Knihy a knížky jsou mojí vášní od dětství, kdy jsem dokázala v kterémkoli koutě bytu i na jakémkoli nejnevhodnějším místě kdekoli číst a číst, nevěda o okolním dění. Tak se stalo, že mne přes plot postříkali hadicí ze zahradnictví, kolem kterého vedla cesta do mé oblíbené dětské knihovny. Jda po cestě okolo a čtouce v chůzi nějakou napínavou dětskou literaturu, byla jsem najednou mokrá od hlavy k patě. Scénka jak ze staré grotesky.

Pokračovalo to čtením pod školní lavicí na gymnáziu, pozdními příchody na odpolední vyučování kvůli tomu, že jsem se někde začetla o polední přestávce a prolínáním světa Egypťana Sinuheta, Doktora Živaga, Scarlet O´Harové a dalších nezapomenutelných postav z literárního světa do mého světa skutečného i v dobách pozdějších. Po nezáživných studiích ekonomie, vdavkách a nutností začít se starat o vlastní rodinu přišla – pravda – léta pro mou vášeň hubená. Vše se ale rychle zase vylepšilo. Děti začaly vnímat a já, čtenářskou vášní posedlá matka, jsem jim začala denně před usnutím předčítat. Co jiného, než moje z dětství oblíbené Kocoury Mikeše, Rumcajse, Broučky a Ferdy Mravence a mnoho dalších nádherných příběhů. Častokrát jsem se přistihla, že děti zmožené celodenní aktivitou již spokojeně usnuly a já, nevšímaje si toho, čtu si nahlas pro sebe. Nevadí. Vždyť je to tak krásné.

Dnes, kdy už nemusím dávno předčítat nahlas, opět probírám svoji knihovnu, která se mezitím značně rozrostla. Přidávám do řady knížek – čekatelek další a další a při každém prodloužení jejich řady tiše úpím. Kdy na to na všechno budu mít čas? Ale… díky Českému dialogu, kontaktu s mnoha jeho píšícími čtenáři, příznivci a zajímavými lidmi z kulturní sféry mi přichází do rukou tolik zajímavých knih, že si na některé ten čas prostě udělat musím. Nedá mi však, abych dnes neučinila toto své vyznání, protože jsem nesmírně šťastná, že mohu s knihami pracovat, pohybovat se mezi váženými autory i nakladateli a není to pro mne dodnes samozřejmost. Ke své dnešní práci jsem se musela klopotně protlouci řadou jiných, nezáživných povolání, která mi sice dala hodně zkušeností, ale nakonec mne po letech přivedla k rozhodnutí radikálně změnit svůj život a jít za svým snem – za literaturou, za knížkami, psát, tvořit něco na papíře, pracovat v tisku.

Vím, že je mnoho takových čtenářů jako já, posedlých vášní nořit se do hlubin času, prostoru, fantazie či do oceánu informací. Ve chvílích strávených nad knihou opouštíme my všichni takto postižení realitu a žijeme ve světě jiném, který nám mnohdy pomáhá překonat i ty nejhorší chvíle. Povznáší nás, vzdělává, uklidňuje či dráždí. Cvičí naši duši, otužuje ji, kultivuje a já nevím co ještě jiného s ní literatura dělá. A za to si zasluhuje, abychom se jí občas i v Českém dialogu věnovali více, než obvykle. Vždyť Češi (i Moravané dozajista) jsou národem čtenářů – historicky i prakticky. Nejčastějším dárkem při všech možných příležitostech u nás bývá krásná kniha. Moc bych za to nedala, že procento spisovatelů v populaci u nás je podstatně vyšší, než kdekoli na světě. Knihkupectví najdete v Česku i na Moravě doslova na každém rohu ve velkých městech, v těch menších na každém náměstí.

(Jak jsem si při svých cestách po světě stačila všimnout, zdaleka tomu tak jinde není. Například v centru Bruselu jsem viděla za celý víkend snad jen jedno knihkupectví.)

A protože svátek všech knih je u nás v Praze už dlouho vždy v květnu, kdy se zde koná mezinárodní veletrh Svět knihy, protože mnoho našich čtenářů se nás dotazuje na tu či onu knížku, prosí o její zaslání či informace, co kdy a kde vyšlo, protože i my máme v redakci mnoho knih, které by vás mohly zajímat, rozhodli jsme se věnovat knihám a literatuře toto číslo.

Svět knihy je největší z knižních veletrhů pořádaných u nás. Organizuje jej stejnojmenná společnost s již mezinárodním renomé (zajišťu je každoročně též účast českých nakladatelů na největším knižním veletrhu ve Frankfurtu i na jiných zahraničních veletrzích). Tento veletrh je třetí v pořadí, na němž v poslední době představujeme domácí čtenářské obci Český dialog a o němž přinášíme informace. (V loňském roce to byl veletrh Libri v Olomouci a Havlíčkobrodský knižní trh). Nyní tedy tuto sérii završujeme účastí a speciálním číslem věnovaném Světu knihy v Praze, kde se nakladatelé prezentují již tradičně na Výstavišti v obou křídlech krásného secesního paláce. Praha každoročně tou dobou ožívá množstvím doprovodných akcí a „knihmilovní" Pražané se kochají mezi spoustou stánků s krásnými knížkami, utrácejí a odnášejí si z Výstaviště přetěžká zavazadla.

A proto v květnu – viz nadpis článku – Svět knihy je opravdu v Praze. Ať žijí knížky, jejich autoři a ilustrátoři. Ať žijí ti, kvůli nimž tu jsou, ať žijí čtenáři!