Proč se nemohu vrátit

8 2001 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

    Bylo to krásné -- po dvacetileté emigraci a čtyřicetiletém komunistickém vládnutí v naší vlasti -- prožít 17. listopad 1989, zvonění klíčů na důkaz, že obyvatelé mají dost nehumánního diktátorského režimu.
    Naše emigrace ve Švýcarsku ve své většině patří ke generaci 20. století, která se mezi dvěma světovými válkami nadechla opravdové masarykovské demokracie, než se ponořila do otroctví "tisícileté" Říše, z něhož byla osvobozena nejen sovětskou armádou, ale i armádami západní aliance. Znovuzískaná svoboda nám dávala naději na život v demokratickém západním světě. Leč naši "soudruzi", vychovaní po dobu války v Moskvě, měli jinou představu -- za všech okolností uchvátit moc ve státě. Měli svůj rafinovaný systém. V politických stranách ukryli své kolaboranty typu Neuman, Šlechta (nár. soc.), P. Plojhar (lid. strana), Fierlinger (soc. dem.), kteří měli úlohu trojského koně. V "pravý čas" zradili a pomohli tak připravit komunistický puč 25. 2. 1948.
    Heslo Pravda vítězí bylo zapomenuto a pod novým heslem Kdo nejde s námi, jde proti nám, byli lidé připravováni o své majetky, i o svobodu. Komunistickému režimu se podařilo zdeformovat charaktery, národní identitu, podnikatelskou iniciativu, mnozí nevinní přišli o život, jiní si odpykávali mnohaleté žaláře z ;titulu kulaků, kapitalistů a nepřátel dělnické třídy. Inteligence se musela podřídit komunistické ideologii. Kdo chtěl uspět, musel se stát zastáncem vedoucí úlohy komunistické strany a jejím členem.
    Od roku 1964 se formovala nová generace ekonomů a politiků, která chtěla regenerovat naše hospodářství pod dalším heslem Socialismus s lidskou tváří. Ale páni z Moskvy byli prozíravější než soudruzi z Prahy, včas tyto plány přetrhli a bratrskou pomocí 21. 8. 1968 zvrátili ručičku obrody zpět. Statisíce občanů opustily vlast, neboť nevěřily, že tzv. normalizace dá prostor dalšímu vývoji.
    V pozdější době 70. let však komunistický režim pochopil, že je nutné hledat cesty, jak se -- samozřejmě pod křídly KSČ -- dostat do kontaktu se západním světem. K tomu účelu byl založen Prognostický ústav, podřízený přímo ÚV KSČ, který umožňoval rozšíření ekonomického vzdělání v západních zemích, především v USA. Jeho frekventanti museli být bezpartijní, protože Spojené státy komunistům neudělovaly víza. Tak se dostal na studia do USA i pan Klaus.
    Dnes je všeobecně známo, že sametovou revoluci připravila šedá eminence KSČ, která od roku 1987 spolupracovala s určitými disidenty a měla jedinou podmínku, aby převrat byl pro členy strany dostatečně humánní. Tuto podmínku jim bohužel splnil i náš prezident Havel a pomohl tak vyrůst ekonomické elitě bývalých příslušníků partaje. Mnoho významných ekonomů českého původu v té době nabízelo nezištnou pomoc české ekonomice, byli ale odmítnuti. Ekonomové typu Klaus, Zeman, Komárek chtěli přeměnu využít právě pro sebe. Za deset let se těmto ekonomům podařilo "vytunelovat" desítky bank, privatizovat podniky pánům Koženým, Soudkům apod., způsobit našemu hospodářství miliardové ztráty, které budou poctiví čeští občané splácet po mnoho generací.
    Přesto věřím, že český národ ještě nezhynul a pravda zvítězí, i když to dá fušku.
    Autor je jeden z emigrantů, který sice v národ věří, ale do vlasti se z uvedených důvodů vrátit nechce.


J. H., Winterthur, Švýcarsko

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012