Jazykové hody i nehody

Pokud jste, milí čtenáři, zvládli první část našich jazykových hrátek, můžeme přistoupit k dalším krásám i záludnostem české řeči. Soustředíme se na významovou stránku slov.

a) Slova jednoznačná tvoří menší část naší slovní zásoby.

Jsou to: – vlastní jména – Evropa, Vltava, František…

– odborné názvy (termíny) – mag- netismus, kyselina…

– zvukomalebná citoslovce – bum, frnk, ouvej…

– některá jiná slova – vrtulník, ačkoli…

b) U slov mnohoznačných můžeme pochopit jejich aktuální význam teprve ze situace nebo v souvislosti s ostatním textem:

– javorový list, titulní list v knize, nabrousit list pily…

c) Od slov mnohoznačných odlišujeme homonyma – slova, která mají stejnou podobu, ale liší se svým původem:

– travička

= zdrobnělina od podstatného jména tráva

= odvození od podstatného jména travič

Homonyma bývají vítaným prostředkem jazykové komiky. Např: „Řekla mi: Ožeň se!" „Tak jsem se ohnal."

d) Slovům, která mají různou podobu, ale stejný či podobný význam, takže je můžeme v určitých souvislostech vyměňovat, říkáme synonyma:

přítel – kamarád – druh…

hezký – krásný – pěkný…

běžet – pádit – utíkat…

Jednotlivá synonyma se od sebe liší někdy jen velmi jemnými rozdíly. Např. o člověku, který si zakládá na svých vlastnostech, můžeme říci, že je pyšný, hrdý, povýšený, domýšlivý… ale pozor! Pokud chceme vyjádřit, že si na svých vlastnostech zakládá právem, řekneme, že je hrdý. Žádné z ostatních uvedených synonym tuto vlastnost nevystihuje – naopak: přídavná jména domýšlivý nebo pyšný vyjadřují hodnocení záporné.

Synonyma mohou označovat i stejnou skutečnost, ale v různém stupni intenzity: např. vymknutí kotníku je nehoda, ztráta zraku je neštěstí, krupobití je pohroma a zemětřesení je katastrofa. Synonyma se také mohou lišit příslušností k různým slohovým vrstvám nebo odlišným citovým zabarvením:

a) citově neutrální – dům, pes, pít…

b) zabarvená kladně – domeček, pejsánek, bumbat…

d) zabarvená záporně – barabizna, psisko, chlastat…

Vraťme se ještě k původnímu tématu: zbývá stručně se zmínit o změnách slovního významu, kde vedle významu základního vznikají různým způsobem významy druhotné, například: oko – původně zrakový orgán – přeneseně – oko na punčoše, na drátěném plotě, na polévce… Jde-li okolo lepá dívka nebo švarný mládenec, hodíme po nich okem…

K hodnocení určité situace také můžeme použít slov s opačným významem. Řekneme-li o někom, že je pěkný ptáček, určitě mu nelichotíme.

Pokud už nad touto přemírou pouček obracíte oči v sloup, je načase končit. Sejdeme se příště u dalších kapitol.