Korespondenční volba Pohled z USA

2 2004 Aktuality česky
obálka čísla

Listina základních práv a svobod, která je součástí „ústavního pořádku České republiky", zaručuje v čl. 21 (1), že Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volnou svých zástupců. Když po listopadu došlo po dlouhých průtazích k úpravě státního občanství pro Čechy, kteří opustili republiku v několika exilových vlnách po komunistickém puči v únoru 1948, po pádu komunistického režimu se natrvalo do ní nevrátili a z různých důvodů na svém českém občanství trvali, byla nastavena otázka, zda mají právo zúčastnit se voleb v České republice a jakým způsobem je mohou vykonávat.

* * *

Česká politická třída, která přišla v roce 1990 k moci, nebyla příznivě nakloněna tomu, aby se zahraniční Češi, v drtivé většině exulanti, voleb zúčastnili. Avšak protože toto právo nemohlo být nikomu z nich podle ústavy upřeno, volební zákon jeho výkon omezil tím, že oprávněný volič je mohl vykonávat pouze na území republiky. Za těchto podmínek byla samozřejmě účast českých občanů ze zahraničí v parlamentních volbách až do posledních voleb v roce 2002 minimální. Bylo to hlavně zásluhou tlaku z českých zahraničních kruhů a zejména Stálé komise Senátu pro Čechy žijící v zahraničí, že tato hráz byla po dlouhé době prolomena. Novela volebního zákona, prosazená Zemanovou vládou, umožnila, aby čeští občané mohli volit mimo území republiky. Avšak s tvrdým omezením. Volič mohl volit pouze v den voleb na zastupitelském úřadě České republiky ve své zemi. Vzdálenost potenciálního voličova sídla od zastupitelského úřadu v mnoha zemích – zejména tak rozsáhlých, jako jsou Spojené státy, Kanada nebo Austrálie a přitom nejpočetnějších nových domovů českých exulantů – využití této novely prostě znemožnila. Kdo měl na to čas a peníze cestovat několik set kilometrů z domova k volbám na zastupitelském úřadě? Důsledek byl očividný: nesmírně malá účast českých občanů v zahraničí na volbách roku 2002 zčásti z protestu, zčásti z prostého materiálního důvodu.

* * *

Jediná náprava této volební metody je korespondenční volba. Volba na zastupielském úřadě ovšem nediskriminuje pouze české občany žijící v zahraničí, nýbrž také Čechy žijící v České republice a v době voleb se v rostoucí míře nacházející v zahraničí. V zahraničí dnes na delší dobu pobývají čeští byznysmeni, dělníci, úředníci v mezinárodních organizacích, umělci, zdravotní sestry, vojáci, studenti a těch všech přibude po vstupu České republiky do Evropské unie. I oni mají právo na to, aby jim stát umožnil zúčastnit se voleb.

Ministerstvo vnitra se dlouhou dobu vymlouvalo, že korespondenční volba je nerealistická a nákladná. Avšak Stálá komise Senátu a její konzultativní rada složená z představitelů organizací Čechů žijících v zahraničí mu nedala pokoj a možnost korespondenční volby je konečně na jeho pořadu. Je ovšem těžko pochopitelné, proč byl tento krok tak dlouho oddalován navzdory deklaracím o české demokratické politické kultuře a navzdory mezinárodní zkušenosti s korespondenční volbou. Podle nedávné studie (Louis Massicotte, André Blaise, Antoine Yoshinaka: „Establishing the Rules of the Game: Election Laws in Democracies", Toronto 2004) korespondenční volby používají následující státy: Austrálie, Bangladéš, Kanada, Cape Verde, Estonsko, Německo, Indie, Irsko, Japonsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Mikronesie, Holandsko, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Slovinsko, Spojené státy, Španělsko, Švédsko, Velká Británie. Pozornost si zaslouží, že korespondenční volbu zavedly Spojené státy pro vojáky již v občanské válce v 19. století, v první světové válce pak Austrálie, Kanada a Nový Zéland.

Není zde na místě zabývat se modalitami výkonu korespondenční volby, jež musí být známy pražskému ministerstvu vnitra…

Mojmír Povolný

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012