Mezinárodní český klub - Jak nám zpíval a vyprávěl Josef Fousek?

Úžasně! Poslední Hovory bez hranic roku 2003 byly díky jeho profesionalitě, šarmu a vtipu opravdu nezapomenutelné. Škoda jen, že snad kvůli již vrcholícím předvánočním přípravám, sháňkám a dohánění restů přišlo méně diváků, než by si tento sympatický bard z Kladna zasloužil. Ale i tak byly všechny jeho knihy, které jsme přinesli pro případné zájemce, okamžitě rozebrány, po vystoupení autorem podepsány a šťastní majitelé si je odnášeli domů s pocitem, že se setkali s výjimečným člověkem. Pepa Fousek se svým synem zahrál jak vesele, tak i vážně, ale hlavně celou svoji produkci, jak je u něj vždy zvykem, glosoval vodopádem dobře promyšlených břitkých vtipů a nezakryté satiry. Tou se strefuje již po mnoho let do všeho, co se nejen jemu, ale všem slušným lidem zdá v dnešní společnosti hloupé, nepřípustné, neslušné – ať již jde o chování a mravy lidského stáda nebo jednotlivců, zejména pak politicky činných. A kupodivu, nikdy to nevyznívá jako moralita!

Na besedě zazněl také krátký úryvek z pera absolventky literární akademie Josefa Škvoreckého, Barbory Dřevikovské, s názvem My z konce století. Toto dílko zaujalo svým obsahem nejen některé z vás (část jsme otiskli v č. 11/2003, celá historie je již na internetových stránkách www.cesky-dialog.net), ale i Pepu Fouska.