Pohádka o ztraceném dni

I dnes otiskujeme další ze zajímavých prací studentů Literární Akademie J. Škvoreckého v Praze. Tato krátká pohádka vznikla především za jiným účelem, než je stvoření literárního útvaru – a to jako procvičení kolísavých typů podstatných jmen rodu ženského dle vzorů píseň/kost, které studenti probírají v předmětu zvaném Morfologie českého jazyka. Přesto však dle nás nepostrádá invenci a zároveň dobře vystihuje charakteristiku pohádky jako literárního fenoménu. Vy můžete hádat, kterých slov se kolísání týká, a bude-li se vám pohádka také líbit, můžete ji přečíst svým dětem či vnoučatům.

Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, bylo jedno království. To království bylo velice podivné a velice smutné, protože bylo neustále zahaleno tmou.Lidé neznali nic jiného než noc a černou oblohu nad sebou.Ve zdech královského zámku se ukrýval jen pláč a žal. To kdysi dávno podlehl pan král svým neřestem a během jedné divoké a nekonečné noci prohrál den. Chvástal se svou mocí a svým bohatstvím, a pak řekl tomu zvláštnímu muži, který byl oblečen celý v bílém: „Prohraji-li tuto hru v kostky, dám ti den a slunce. Bude to všechno tvoje, já si mohu koupit nový den a nové slunce." Muž odjel někdy nad ránem, avšak to ráno zůstalo černé, slunce nevyšlo, a tak to šlo po mnoho dalších let. Den, stejně černý jako noc, ráno nešlo rozeznat od večera. Uvadly všechny květiny, uschly všechny stromy a ze všeho živého se postupně vytrácel život.

Tu král uviděl svou obrovskou vinu a lid utápějící ve strastech. Viděl, že se lidé stali obětmi jeho nezměrné pýchy a marnotratnosti. Vyšel tedy do zahrady a poklekl ke stromu, k jedinému, který ještě v království zbyl, a začal prosit: „Vím že jsem žil špatně, v propastech zla, ale prosím, odpusť mi, ty, který přinášíš den. Uvrhni do tmy jen mě, ale netrap už více můj lid."A pak se král rozplakal.

Tu se vzadu v zahradě objevil onen bílý muž na koni, a jak se blížil ke králi, začínalo za ním svítat. A když došel až k němu, bylo nad celou zemí světlo jako za svítání. Muž řekl: „Já jsem Den, syn přírody, přicházím spolu se Sluncem po každé černé noci. I kdybys měl všechnu moc a všechny peníze světa, nikdy mě nemůžeš koupit ani prodat. Jsem ten, který je tu od počátku a bude až do konce. Vím, že lituješ svých činů, a proto přicházím. Musíš mi ale slíbit, že opustíš svůj zhýralý život, přestaneš být pyšný a marnotratný. Pak zůstanu navždy v tvém království." Král dojat vše upřímně slíbil, a v království se opět začal střídat den a noc. Tak, jak tomu má být.