Projev krajana z upřímného srdce

Pan Mašek je člověk, který se zasloužil o znovuobnovení českých tradic a kultury v Paraguyai, v provincii vzdálené asi 300 km od hlavního města Asunciónu. Je zemědělcem, stejně tak jako jeho početná rodina a příbuzní (pěstují a prodávají rýži). A protože žije v okolí Čechů málo na celý spolek, založil před rokem Slovanský spolek a přizval do něho Ukrajince, Rusy a další lidi, kteří se zajímají o slovanskou kulturu.

Mladá učitelka tance Rosana vede taneční soubor dětí a mladých lidi. Češi jí říkají Růžena. Česky opravdu trochu mluví, což mohu potvrdit. Je úžasné, jak se za pouhý rok občasného cvičení a scházení (spíše dojíždění z daleka) členky a členové souboru naučili tančit české folklórní tance. Ten první, co nám předvedli, se jmenoval Koňský a tančily jej nejmenší děti. Ty větší nám pak předvedly další české tanečky (např. Šátečkovou) a nakonec nás tři dívky v krásných vyšívaných paraguayských krojích seznámily s místními folklórními tanci. Bylo to úchvatné a dojemné, stejně tak jako řeč krajana pana Jaroslava Maška, jehož čeština už několika generacemi a vzdáleností od nás došla určitých změn, nicméně byla tak okouzlující a upřímná, že ji otiskuji. Přítomní čeští delegáti si utírali slzičky s očí stejně jako já – nejprve od laskavého smíchu, kdy pan Mašek oslovil přítomné tak jak si přečtete, dále už však pro hluboký vlastenecký obsah jeho řeči.