Pane náčelníku, (promiňte, pane veliteli)

Českého senátu Petr Pithart, parlamentní skupina na návštěvě v Paraguyaji, paní velvyslanko Edita Hrda, pani Daniela Plockova.

Pěkně Vás vítáme v naší zemi.

Představuji vám naší skupinu – já jsem Jaroslav Mašek, je tu můj bratr Jiří, synové a další sourozenci. Pocházíme z pravých Čechů. Rodiče přišli z Podřipska, kde podle historie praotec založil Čechy.

Také jsou s námi bratři Millerovi, Dagmar Marková, rodina Kytnerova, ze slovanské míšeniny pak Eugenie Szwaková, Nina Tirak, Elena Blosikova, Alina Kondraťukova, Carmen Haseitlova i děti – už teď – třetí generace.

Všichni jsme členy Slovanského spolku, který přesně zítra, prvního prosince splní první rok založení.

Proč se jmenuje spolek imigrantů a sourozenců slovanský? Protože od každého státu je nás málo a také většina je smíšena, proto se cítíme bratři ze slovanského národa v této daleké zemi, kde nás rodiče zanechali.

Náš spolek má hlavní cíl udržet tradici a zvyky z našich slovanských kořenů. Za tento rok jsme dokázali připravit slovanský balet díky naší učitelce. Ona je Rosana Klubova, pochazí z ukrajinske rodiny, ale také se snaží vyučovat další slovanské tance.

Teď se také zabýváme úpravami parku v našem městě, kde bude památník imigrantů, a kde se budou vztyčovat vlajky z různých slovanských států.

Stratili jsme mnoho času, než jsme se zjednotili neb byly časy, ve kterých to nebylo možné. Proto se stratila větčina našich tradičních zvyků, které dnes chceme dohonit.

Není to jednoduché pro druhou a třetí generaci. Možnosti jsou malé, ale musíme je využít. Něco nám opatřila velvyslanka Edita Hrdá, také něco nám opatřila Lenka Zajícová z Holomoucké university (podvakrát u nás byla). A také příbuzní z Čech pomáhají a posílají nám knihy a kazety...

Rádi bysme zařídili učení české řeči i slovanské muziky, abychom mohli převést na další generace tak hodnotné dědictví.

Doufáme, že české vedení nám také v něčem pomůže. Stát tak pokročil v technologii ...měli byste pro naše děti nějaké stipendium, abychom mohli rozvinout vědu a pokračovat způsobem, který sem dovezli naše rodiče? Od naší strany budeme rozhlašovat lákavost pro turisty, co nabízí ta kouzelná krajina Česka.

Promiňte za můj projev, do české školy jsem nechodil (i do španělské málo), co jsem se naučil je jen od rodičů a z pohádek, z Mateřídoušky (časopis pro nejmenší – pozn. red.), která nám docházela mezi jiným čtením od jakéhosi spisovatele Švarce kolem roku 1950.

Děkuji moc za návštěvu v Paraguyaji a očekávám, že budete mět dobrý výsledek v jednání s našími plnomocnými i že vezmete pěknou spomínku z naší země.